Hrachová kaše 2. ledna aneb "Když chlapi nakupují“

Holandsko,cestovatelsky vzato, je v podstatě nuda, jenom placka, avšak zcela absolutní. Pokud tam ale opravdu přijedete a vidíte malebné cihlové vesničky, doplněné tu a tam větrným mlýnem, domky bez záclon, 

do kterých nahlížíte jak do akvária a lidé zevnitř, slušně oblečeni a způsobně sedící, byť jsou u sebe doma vám rukama kynou na pozdrav a ochutnáte typické smažené rybí kousky, zvané "Kippeling“ nebo  "vdechnete“ syrovou, osolenou rybu, zvanou  "Harring“, začnete se na celou věc dívat zcela jinak.

Podobně i já, když jsem tam přijel asi před deseti lety s jedním "klientem“ a jeho partou, který sem jel za kamarádem romského původu Jirkou, jež tu žije již 20 let. Zalíbilo se nám v malé vesničce Kantens, nedaleko universitního města Groningen natolik, že sem jezdíme pravidelně, jak říkáme, jako "na chatu“. Jirka nás pokaždé bodře vítá velkokapacitními nádobami pikantního guláše, rajské, řízků či jiné typické české krmě a místní Holanďané se začnou trousit kolem, tuše zábavu a vytržení z jejich jinak ukázkového "občanského“ koloritu.

Jirka se zde zabývá zednickými a stavebními pracemi ještě s dvěma dalšími českými kamarády. Při prohlídce vesnice a okolí poukazuje na bílé domy, jaké se zde vidí zřídka: "To sou všechno Holanďani, co byli v Čechách a chtěli bílej barák a všechny sem dělal já.“ Místní obyvatelé ho mají ,zdá se, v oblibě. Zvláště když pořádá, na počest Čechů, jak říká, když přijedeme, bohatýrské rauty a oslavy. Tyto probíhají hned na dvoře domu, ve kterém bydlí, před nádherným větrným mlýnem, na břehu kanálu. Mlýn, postavený roku 1833 a dodnes zcela funkční, je jedním z nejhezčích v této oblasti a patří do národního památkového dědictví. Na starosti ho má "pižďuch“ Jens, který pořádá pro Čechy exkurze zdarma a přezdívá se mu ,,Mlynářskej“

Jazyková bariéra se projevuje samozřejmě i zde, poněkud kuriozním způsobem. Holanďané samozřejmě mají zájem o komunikaci s Čechy, většinou přes angličtinu. Češi však před nimi nenápadně  "prchají“ a přemísťují se postupně do dalších místností, či sektorů dvora a Holanďané stále za nimi. Když jsem tento jev vycítil, pomyslel jsem si v duchu, jak bychom se tak před dvaceti lety snažili ze sebe vypudit jakékoli slovo kvůli kazetám, samolepkám a tričkům, teď už je prostě "nepotřebujeme“.

Před pár lety jsme zde trávili dokonce čas oslav Silvestra a Nového roku. Je to jedna z mála příležitostí v roce, kdy jinak mírní a distinguovaní Holanďané naplní stylové putyky a začnou třeba i zpívat. U nás se vše odvíjelo tradičně, hlavně kolem mlýna. Jirka zase trochu  "vyvářel:" 15kg bramborového salátu, 10kg řízků a asi 12l česnečky. Jeho předsíňová stěna(z lednic) byla nabita plechovkami piva "Amstel“a "Export“ ,pro představu tak 400ks. Někdy toto "týlové“ zabezpečení posiluje ještě místní expert a válečný veterán z Kosova, Mark, se svým veteránem "Jeep Renegade“ s vozíkem z bývalé polní kuchyně(asi 250ks)

Při nastalém bujarém veselí, syceném takovýmto "proviantem“, jsem nezapomněl neustále připomínat, že na Nový rok by se měla vařit čočka. Nebylo mě ale nějak slyšet, či co. 1. ledna na vaření čočky nezbyl nějak čas, neboť se dospávala "vopice“ z včerejška. Až druhého se všichni shodli,že by nebylo špatné se jít projít , po tom všem, včetně četných "vyprošťováků“ a spojit s tím tedy i nákup té čočky, abych dal konečně pokoj. Došli jsme do sousední vesnice Middelstum(asi 2 km). Část výpravy neodolala zdejší restauraci ,,Vitanova“ a já se zbytkem zamířil do zdejšího supermarketu PLUS, Čechy důvěrně překřtěného na ,,Flus“.

Zde však nic nebylo tak jednoduché, jak by se zdálo. Sáčky s různými produkty, připomínajícími čočku zde sice byly, leč barevně nic čočku, tak jak ji známe my, tedy v barvě khaki, nepřipomínalo. Navíc jsem si nemohl vzpomenout na anglický ekvivalent pro čočku a ani Jirka nebyl o moc úspěšnější. Zvolili jsme tedy nakonec produkt, který nejvíc připomínal tvarem čočku, ale byl sytě zelený. Zdůvodnil jsem si to klasickým,,Jiný kraj, jiný mrav,proč by zde nemohli mít sytě zelenou čočku,že?“

Došli jsme tedy zpět, Jirka vzal asi patnáctilitrový "šálek“, vsypal všechny přinesené sáčky oné "čočky“ asi pět kilo, zalil vodou a nechal ,"bobtnat a změknout“. Tím jsme získali čas na konzumaci dalších pár "lívanců“ jak zde říkají pivu. Když uzrál čas, zapálil pod čočkou, přivedl do varu, okořenil a přepustil dva ,"oříšky“ másla(rozuměj dvě čtvrtkilové kostky) ,,Aby to nebylo suchý,néé.“

Při konzumaci dalších ,,lívanců“ někdo najednou prohlásil: ,,Já cejtim něco jako hrách!“ Jirka šel zkontrolovat svoje(naše)dílo: ,,Tý voe, vono to vypadá spíš jako hrachová kaše!!“ Najednou všichni zpozorněli, moje čočka se rázem stala hitem celé akce. Dana z Pankráce najednou povídá: ,,Co jste to vůbec koupili, ukažte mi někdo ten pytlík!!“ Exploze smíchu. ,,Dyť vy ste koupili půlenej hrách!!!“ ,,A to se taky dělá?“, divill jsem se překvapeně. ,,A gdo to má vědět?“ ,,No , to je, když nakupujou chlapi“, říká Dana. ,,Tak udělám teda hrachovou kaši,nooo“, říká Jirka. ,,Dyť de přece vo hovno, néé.“ A hned se dal do krájení a smažení cibule a holandského ,,točeňáku“ (gekokte worst) Pak vše promíchal a vzniklo patnáct kilo ,,atomkaše“ jak vyšité. Všichni jsme se do toho s chutí pustili, neb to byla vítaná změna po těch řízkách. I Holanďanům se dělaly boule za ušima. Co to s nima udělalo pak už ale nevíme, neb mnozí se do konce pobytu již neukázali. Zbylí ale klasicky tvrdili ,,O.K.“ a ,,Excellent“. A česká kuchyně, byť "kouzlem nechtěného" zase prorazila do světa.