Kvílení sirény, řev gum.....Zděšeně se otáčím. U chodníku zastavuje policejní auto. Příslušníci vyrazí, ani nezavřou dveře. Proběhnou těsně kolem mě bez povšimnutí....Fuj, to jsem si oddychl...
Scéna z pražského Chodova nebo chcete-li "Jižňáku" na konci osmdesátých let. Naštěstí opravdu jen "scéna."
"Připletl jste se nám do záběru!" mává na mě pán ze skládacího křesla na nedalekém trávníku.
"Ale, když už tu jste, nechcete si zahrát ve filmu? Točíme tady takový film o dnešní mládeži. Bude se jmenovat Horká kaše."
"Jo, klidně", povídám překvapeně a již uvolněně.
"Tak půjdete ještě jednou a budete se divit přesně, jako předtím.
Tak jo."
Film Horká kaše měl být a byl dalším článkem série filmů o pubertální mládeži té doby, podobně jako filmy Discopříběh, Bony a klid ap. Jen se trochu "nepovedl"(byl jsem tam přece já, nevystřihli mě) Ale spíš byl moc kritický vůči režimu, jež se už pomalu poroučel, ale přece... Tím zůstal, oproti ostatním poměrně neznámý.
Mládež v tomto věku se hledá a to někdy i dost výrazně. Na tom není nic divného v žádně době. Dostal jsem se v té době také, víceméně nechtěně do několika potyček. Dnes s odstupem času už mohu hodnotit, že se jednalo většinou o klukoviny. Ty nejčastěji vznikají právě větší konzumací alkoholu nebo skupinovým až davovým nadšením.
Lze však takto hodnotit ještě počínání zrůd(neb to nelze nazvat lidmi a to jak bych to chtěl nazvat, by zde neprošlo), které zmlátily ochranku v pražských Butovicích?
Objektivně vzato, nemohu to hodnotit, nebyl jsem u toho(naštěstí). Adrenalin mi ale při sledování i jen videa stoupl na maximum. Uklidňoval jsem se fakt dlouho.
Co ale hodnotit mohu, pokud někdo plnou vahou ještě skočí na již ležícího, bezvládného člověka, pak to není někdo, ale sr.č!!
