S oblibou si děláme legraci z cizinců, kteří naši zemi přiřazují k Jugoslavii, Rusku, Maďarsku, Rakousku, či si nás pletou s Čečnou a podobně.
Jistě je to z části díky našemu trochu "nedodělanému" názvu. Ale ruku na srdce - kdo u nás umí přesně lokalizovat např. Wisconsin, Connecticut nebo Nebrasku a přiřadit k tomu hlavní město? Takže jsme na tom úplně stejně.
Více nás stále znají a umí zařadit podle názvu "Czechoslovakia", na kterém jsme opravdu mohli začít znovu stavět svoji popularitu, ale bohužel se zvůle "pánů nahoře" tak nestalo. Za mě bych navrhoval třeba "Bohemia" s odkazem na historické Boiohaemum a dávný kmen Bójů. Vždyť např. Švédsko nese také název podle dávného kmene Sveů.
Zbývají tedy často poměrně bizarní a úsměvné příhody, jež díky trochu nešťastnému názvu "Czech republic" vznikají:
Britská dálniční inspekce nese zkratkový název VOSA (Vehicle and Operator Service Agency) Což proč ne, ale pokud služební vozidlo této organizace je černé se žlutými pruhy, vyvolá to na tváři Čecha minimálně úsměv. Vidíte li tuto VOSu na dálničním nadjezdu, smějete se od ucha k uchu a navíc se cítíte v bezpečí. Pokud ale za chvíli tato VOSA bzučí vedle vás v pravém pruhu a v zápětí před vámi v levém a za zadním oknem se jí rozsvítí příkaz "Follow me", tak vám ztuhnou rysy a lví srdce truckera se octne na nepříliš lichotivém místě.
Jsme přecejen na Západě, kde všechno platí, jak má a váš náklaďák má dávno po zenitu. Na odstavném parkovišti se vše změní opět v němou grotesku. Stojí zde již červená dodávka z níž vyskáče šest "pižďuchů" v červených montérkách. Na povel hlavního maníka z vosího auta, oblečeného v tričku a džínách začnou freneticky obíhat náklaďák a ťukat do něj kladívky jak koloťuci na nádraží. Maník, jež se představil jako Tony, vytáhl čistý list papíru, položil ho na tvrdé desky a zapisoval. Po chvíli koloťuci skončí, Tony přijde ke mě a říká, že je trochu problém - ne se mnou, ale s tim vehiklem. Jde k předku vozu, pokyne jednomu z pižďuchů. Ten poklepe na jakési třmeny na spojovací tyči řízení, které se volně otáčí. Vyšťoural jsem někde sedmnáctku klíč a dotáhl matice na třmenech. Tony zavolal technika znova, ten poťukal a nic se nehýbalo. Tony přeškrtl na listu závadu a vedle připsal O.K. Pak mě ale vedl dozadu k zadní nápravě, že tady bude větší problém, to už bude chtít servis. Jednalo se o uchycení péra. Na jedné straně znělo jinak, než na druhé. Vadný silentblok, nutná výměna.
Začal vyplňovat formulář protokolu. Jméno si nechal ještě přesně hláskovat, ale u rubriky "státní příslušnost" se spokojil už jen s mojí interpretací a zanesl tam "Check republic", čehož jsem si všiml až později. Pak taky připsal, že závada musí být odstraněna do tří dnů nebo musí auto do tří dnů opustit Británii. Toho jsem si všiml hned a díky vřelé atmosféře jsem ještě zkusil požádat, že jsem tady s divadlem a potřeboval bych ještě 15 dnů. On na to, že mi může dát nejvíc 10 a hned to přepsal na 10 dnů a Good luck.
Trochu mě tento přístup překvapil, no spíš hodně. Pak jsem si teprve všimnul toho "Check republic" a divil jsem se, že ho, jako jistě průměrně vzdělaného člověka neudivil takový název země. Nakonec, když ale vezmu v potaz všechny ty kamery, co na nás dnes číhají na každém rohu a třeba i to, že tu máme kanceláře "Czech point", kde vám třeba ověří podpis a bude to určitě jen vtipná přesmyčka toho termínu, tak zas tak daleko od pravdy nebyl.
