Moderní milovníky zvířat a chovatele drobného i většího zvířectva předem upozorňuji, aby zvážili četbu. Nerad bych měl na svědomí jejich duševní újmu. (4. pokračování)
Vánoce proběhly jednoznačně v duchu krmení a to jak nás, tak i nového obyvatele. Díky mámině již téměř opičí lásce k Bessince se Vánoce vrátily po letech ke svým, předtím již ,,zbytečným" atributům. Místo jehličnaté větvičky a třešňových větviček na stole a jmelí u lustru zde byl opět plnohodnotný stromeček. Větévky se prohýbaly obráceně pod tíhou figurek a snažily se ukrýt připravené sušené hovězí a papiňák s kilem vařeného hovězího zadního od ,,Jéžíška."
Na nakašírovaném štědrovečerním stole se objevil čtvrtý příbor. Nestačili jsme s bráchou zírat a každý na uchu jedno utržené sluchátko, předstírajíc volání docenta Chocholouška....Až první zlatavé řízky a ještě teplý bramborový salát odvedl plně naši pozornost od jakýchkoli dalších hovadin. Bessinka seděla způsobně u stolu na židli, podložené krabicí od banánů a pomlaskávala si na hovězím. Příbor nechala zcela bez povšimnutí. My jsme si pochrochtávali na řízcích a kilech salátu zcela bez dalších komentářů.
V podobně veselém duchu proběhlo dalších pár měsíců a blížily se prázdniny. Bessinka nám již téměř rok zpestřovala i tak veselý život. Nebudu rozvádět, že výročí jejího pobytu u nás znamenalo velký čokoládový narozeninový dort, ale spíš to , že se mámě za tu dobu podařilo vykrmit Bessinku na úctyhodných šest kilo. Jako trpasličí pudl měla víc, než mnohý střední. Máma toto považovala za obrovský triumf své chovatelské lásky a chlubila se před známými: ,,Bešinka má šešt! nebo dokonče šedum!!" My jsme se jí s bráchou smáli, že je to chodící válec a čtverec. Při pohledu shora byla stejně široká jako dlouhá. Také jsem nezapomněl zmínit, že Bessinka již o půl roku překročila životnost mého štěněte z dětství, dovezeného z Divišova. ,,A proč by jí jako neměla přežít?!" divila se máma a já ještě víc, že se diví, místo aby byla ráda. Já jsem prostě takové drobnosti pečlivě sledoval.
Na začátku prázdnin jsem odjel s partou na týden na vodu. Po návratu se máma hned pochlubila, jak mezitím zvelebila byt. Nechala všechny dveře, vedoucí z předsíně potáhnout koženkou a vypolstrovat molitanem. Bylo to docela pěkné a hlavně to v té době ,,frčelo", unifikovaný panelákový byt trochu vylepšit.
Pro Bessinku to však byla ideální přihrávka na smeč. Dlouho už nic nezničila, což bylo důvodem máminy neprozřetelnosti k vyhození peněz za takovouto úpravu. Svým zásadám zůstala Bessinka, na rozdíl od lidí neochvějně věrná. Udeřila hned při první sobotní příležitosti, kdy zůstala na pár hodin sama doma.
Koženkové polstrování u všech(!) šesti dveří rozpárala, kam až doskočila, natrhala na téměř pravidelné proužky a molitanovou výplň rozcupovala rovnoměrně po bytě. Opět zcela precizní práce. Taky po našem návratu seděla hrdě uprostřed svého díla s výrazem: ,,no řekněte, není to takhle lepší?"
Mámu popadaly mdloby střídavě se záchvaty šílenství, leč nezkřivila Bessince ani chlup na těle. My s bráchou jsme dusili smích. Kdyby vyšel najevo, zkřivila by nám toho daleko víc.
Blížil se klíčový okamžik prázdnin a tím byl odjezd mámy a bráchy do Bulharska. Byla to naše rodinná, tradiční, ba téměř kultovní prázdninová destinace během posledních asi šesti let. Od doby, kdy jsem objevil kouzlo vodáctví, jsem se jí již odmítal dále účastnit. Stal jsem se tedy automaticky prvním adeptem na ráně pro hlídání Bessinky na nastávající tři neděle, byť podle mámy zároveň nejvíce problémovým.
To jsem plně chápal.
Přesto máma nakonec dala rozpačitě této variantě přednost před složitým sháněním ,,paní na hlídání."
,,Můžu se na tebe spolehnout, že tu Bessinu opravdu pohlídáš??! Ráno jí dáš hned vyčůrat, z práce poletíš rovnou domu a pudeš s ní ven a večer nebudeš nikde courat po putykách, abys jí moh dát vyčůrat!!" Jasně!!" musel jsem vyslechnout a zopakovat nejmíň dvacetkrát.
Pak konečně odjeli do Bulharska.....(pokračování)
