Volba miss aneb jak otec zaučuje syny

Program začíná. Dvanáct krasavic pluje pódiem. Celá země měří jejich proporce, sex-appeal a duchaplnost.

Volba královny krásy patří k vrcholům televizního programu pánského osazenstva naší rodiny. Mají přesilu 4:1. Zatímco na jiných programech dávají filmy s mými oblíbenci, jsem nucena dívat se na promenádu v plavkách a duchaplné žvanění hubených Barbín. Odmítám si přiznat, že bych se jim ve skrytu duše ráda podobala? V mém věku jako zasloužilá matka tří synů už těžko. Tohle se odehrálo, když bylo klukům dvanáct, osm a šest.

„Mmmmmm,“ mlaskají mí chlapi nad číslem jedna.

„Tohle rozhodně ne!“ volají u čísla dvě.

Číslo tři by prý mohlo tak akorát reprezentovat miss kuželka… Zato brunetka se čtyřkou určitě vyhraje. Pětka chodí jako raněná klisna. Šestka má kobylí ksicht. Blonďatá sedmička je vážnou konkurencí čtyřce. Osmička je diblík. Devítka opravdická Zlatovláska. Desítka je děsná a má malá prsa. Jedenáctka je už od pohledu blbá. A dvanáctka? „Mmmmmm.“ Kruh se uzavírá.

„Tati, budu to zapisovat,“ nabízí se nadšeně předškolák Kryštof. Uhání pro blok.

Při promenádě v plavkách vysvětluje můj manžel synům, že u miss jsou nejdůležitější proporce:

„90-60-90. Ideál. Kdo se mu blíží, má šanci. Holka s větším zadkem než poprsím nemůže vyhrát, ani kdyby byla v obličeji sebekrásnější, nejbystřejší a vůbec…“

„V tom případě je trojka miss sumo,“ říká nejstarší Matěj o boubelce s rozměry 95-65-98.

„Já ji zapíšu,“ vykrouží předškolák do bločku obrovskou, zrcadlově převrácenou trojku.

„Správná ženská musí mít zadek do lordózy pěkně prohnutý, dlouhý nohy, pořádný prsa,“ poučuje syny táta.

„Tak to tahle rozhodně má,“ vypískne dvanáctiletý. „Co myslíš, Šimone?“

Rodinný filozof, prostřední syn mlčí. Vrtí se na židli. Najednou z něj vypadne: „Mně se líbí třináctka.“

„Blbečku, ta tam vůbec není!!!“

„Zapiš brunetu!“ obrací se Matěj na Kryštůfka, který se – na rozdíl od osmiletého bratra – nestydí.

„Co pětka?“

„92-60-91. Mmmmmm. Skoro ideál.“

„Myslím, že to vyhraje,“ míní benjamínek Kryštof. „Co šestka?“

„Má děsnej ksicht.“

 „95-61-90,“ říká hlasatel.

„Není špatná, má aspoň pořádný prsa,“ soudí otec.

„Mám tu kobylu zapsat?“

„Tu snad ne!“ protestuje prvorozený Matěj. Hledá podporu u prostředního bratra: „Jak se ti líbí šestka, Šimone?“

„Nepřepneme to na hrochy?“ sahá oslovený po televizním ovladači. “Mně už ty Barbíny lezou na nervy. Já mám rád mámu.“

„Šimone!“ okřikne jej otec. „Podívej! Tohle je krásná ‚hrošice’.“

„Má větší spodek než vršek,“ šklebí se Matěj. „Nemůže vyhrát, ale je hezká.“

 „Koukejte, jak tancuje pětka,“ jásá největší znalec života - otec. „Podle tance poznáš, jaká bude při sexu.“

„Co je to při sexu?“ zajímá se předškolák Kryštof.

„Vrtění pod peřinou,“ utrousí stručně dvanáctiletý.

„Matěji, musím uznat, že jsi odborník na ženy,“ reaguje otec. „A ty, Šimone, jsi fakt trouba!“

„Jsem odborník na hrochy!“ brání se stydlín.

Začínají otázky pro finalistky.

„Tahle bude duchaplná,“ směje se Matěj dívce, která má odpovědět, co by dělala s vyhraným milionem.

„Určitě bych dala peníze na charitu,“ pitvoří se můj muž na Zlatovlásku, ještě než dívka promluví. Matěj na něj navazuje: „A rodičům bych koupila pěkný domeček.“

„Nebo hrošíka…“ přidává se Kryštůfek, zatímco kráska svůdně vyšpulí rtíky do obrazovky.

„Milion?“ uculí se. „Utratila bych ho hned. Docela jednoduše… za oblečení.“

„Ta je blbá!“ konstatují všichni. „Tati, přepni to na hrochy!“

„Počkej. Musíme vědět, kdo vyhraje.“

„Vypadá to, že tahle,“ prohlíží vítězku táta. „Připomíná mi Jitku Suchou.“

„Kdo to je?“

„Moje kamarádka, než jsem měl mámu.“

„No tati!“ nechápe nejmenší Kryštof. „Mohl jsem mít jinou mámu?“

„Já jsem neměl jinou mámu. Jen kamarádku. Mámu jsem si vybral…“

„Na voženění? Taky podle televize?“

„No, podle televize teda… Řekl bych to takhle…“ koktá manžel a pak řekne: „Maminka je moje královna krásy.“

„Mami, jaký máš míry?“ ptá se suše Kryštof a bere zpět do ruky tužku.

„Miss sumo,“ směju se, zatímco manžel vysvětluje synům, že u maminek se na rozměry 90-60-90 nehraje.

„A na co se hraje?“ ptá se Šimon.

„Máma krásně voní.“

„Jak jsi to z tý televize poznal?“