Sto železných naháčů v Lechu

V Lechu v horách chodí krávy kolem obrovských nahatých soch, které v zimě obrůstají ledovou námrazou. "Je to dost srandovní," říká můj dvanáctiletý syn, jehož dovolenkové vyprávění o Rakousku jsem zachytila.

Projekt Hoŕizon FieldDE

Do Vorarlberska jsme jeli kolem odbočky na Ötztal. Chtěl jsem se tam podívat na zmrzlého pramuže Ötziho, ale pospíchali jsme dál na západ až do městečka St. Christoph.

Strašně tam pršelo, takže jsem se jako Kryštof nemohl vyfotit pod cedulí St. Christoph, což mě štvalo.

A pršelo i celý příští den, když jsme vyrazili z městečka Lech na horskou túru, s opravdovým horským vůdcem. Jmenoval se Jurgen Nigsch. Cestovali jsme nejdřív modrým autobusem z Lechu do Warthu. Silnice vede nad kaňonem úžasné divoké říčky Lech. A strmé stráně nad ní jsou plné krav.

Ve Warthu jsme vyjeli čtyřsedačkou Steffisalpexpresem pod Wartherhorn (2275 m). Krajina se spoustou vleků, které v létě nefungují, vypadá divně. Měli by ty sloupy přes prázdniny někam schovat, stejně z toho funguje jen jedna dvě lanovky. Pak jsme šli asi hodinu vzhůru až k salaši, kde pan farmář předváděl, jak se vyrábí z horkého mléka alpský sýr Bergkäse. Připadal mi trochu jako eidam… Ale táta tvrdil, že je mnohem lepší, protože tomu dává šmrnc alpská květena a bylinky na vysokohorských loukách. Já nevím, protože sýry nejím. Všechny mi nechutnají stejně… Ale i máma byla nadšená a koupila tátovi jako překvapení k večeři kilo sýra přímo od farmáře.

Po cestě přes hřebeny se mi nejvíc líbily zdejší šedé krávy. Mají velké oči a zvědavě pokukují po kolemjdoucích turistech. A nejsrandovnější je, když olizují obrovské železné sochy v nadživotní velikosti, které na dva roky rozmístil po celých vorarlberských Alpách britský umělec Antony Gormley. Připadalo mi šílené, že odlil sto úplně stejných sedmsetkilových naháčů, kterým v zimních vánicích vyrůstá za zády námraza a z pindíků jim visí rampouchy.

A tím končím, protože pořád a pořád lilo jako z konve. Aby ze mě nebyl rampouch, po celodenním putování po hřebenech jsem se návratu do hotelu Filomena naložil do bazénu a tam jsem zůstal, dokud jsem nerozmrzl. Večer nás pak paní Peggy Kien, co nosí krásný rakouský kroj s velkým výstřihem, pozvala na masové fondu. Tady se vaří v zeleninové v polívce.

Zapsáno dle vyprávění dvanáctiletého syna Kryštofa.