Charlie Hebdo zesměšňoval i naše hodnoty a kulturu. Tento obrázek mi nepřipadá legrační, spíš trapý, neuctivý. Víc však říct či dělat nemohu. To je demokracie. A proto se přistěhovalci musí smířit i s humorem, který se příčí jejich náboženství... jakož i se vším ostatním: že se u nás nenosí šátky a burky, ženy mají právo na svůj život a muži nejsou odměňováni v nebi tisíci pannami za vraždy bližních.
"Je suis Charlie, je suis Ahmed."
Jak je z obrázku vidět, někdy to fancouzští karikaturisté dost přeháněli. Tento vtip se mi vůbec nelíbí. Ale třeba někomu ano. Prostě není to můj šálek kávy. A to je vše. A proto cizinci, kteří v západní demokracii žijí, se musí vyrovant i s naší kulturou, pro kterou není nic posvátné, nic tabu.
Nikdo neměl právo popravit celou redakci Charlie Hebdo jako prasata. Stejně tak ovšem my nemáme právo nutit naši demokracii islámským zemím. Stačí se podívat, jaké následky měla invaze do Iráku pod záminkou hledání chemických zbraní, které se nikdy nenašly.
Když se dívám na tento obrázek, je pro mě paradoxně největším hrdinou zavražděný muslimský policista. Charlie Hebdo zesměšňoval i naše hodnoty a kulturu. Ahmed Merabet zemřel, když bránil jeho právo to dělat...
Přesto považuji za nezbytné, aby přistěhovalci striktně respektovali pravidla a kulturu zemí, ve kterých hledají útočiště. Pokud touží po svých náboženskýách tradicíh, nechť hledají nový domov v jiných arabských zemích, kde je jistě místa dost.
Naopak právě na příkladu lidí, jako je Ahmed, bychom měli budovat vzájemné soužití. On respektoval pravidla naší kultury a demokracie. A není podstatné, zda tušil či vůbec netušil, kdo útočí.
