Psaní podle Lustiga - Homo sapiens jako mezigalaktická chřipka
Učitel a jeho žákyněMartin Salajka
Arnošt Lustig říkal, že literatura je citová paměť lidstva. A to nejkrásnější na literatuře je, že po celé věky hledá odpověď na otázku, co je člověk. Už od dob, kdy se ve 4. tisíciletí před naším letopočtem v Egyptě a Mezopotámii objevilo první písmo.
Co svět světem stojí, lidé si kladou otázky: Kde jsem se tu vzal? Proč jsem se narodil? Co je smyslem mé existence? Kam to všechno vede? Proč někdo má štěstí a někdo neštěstí? Proč se někdo narodí a nevidí, neslyší? Je vše náhoda, nebo náš osud vede Bůh? A spisovatelé se snaží na tyhle otázky odpovídat.
Maxim Gorkij tvrdil, že literatura je člověkověda, která zahrnuje všechny ostatní vědy, a měl pravdu. Spisovatel, aby mohl dobře psát, musí se stále učit. I Arnošt Lustig byl rád věčným studentem, protože člověk pak je celý život otevřený všemu.
"Lidi si myslí, že psaní je pouze inspirace," vysvětloval. "Že se zamiluješ nebo napiješ, vezmeš pero a začneš psát. Ale psaní je nejen tvůrčí proces, ale i řemeslo, které autor musí ovládnout. Kdo to myslí s psaním vážně, postupně se z něj stane učenec, literární vědec, protože u spisovatele se předpokládá, že zná historii lidstva, že ví, kde se vzal člověk, co to vylezlo díky kyslíku před miliony let z moře na sluníčko a nespálilo se… A jak to bude dál? Kdo ví?
Arnošt měl rád anekdoty. Tahle patřila k jeho oblíbeným:
Potkají se dvě planety. Jedna říká: ‚Je mi blbě, chytila jsem homo sapiens.‘ Druhá na to: ‚Neboj, to zas rychle přejde.‘
„Homo sapiens jako mezigalaktická chřipka. Takovou definici člověka v Aristotelovi, ani Platónovi nenajdete,“ smál se vždycky a pak rád vyprávěl, že spisovatelé musejí studovat i filozofii, protože právě filozofové mají mnoho definic, co je člověk.
Staří Řekové prý říkají, že člověk je to, co si o sobě myslí, co si o něm myslí ti druzí, co dělá a čeho se domůže. Od osmnácti let by se měl umět o sebe postarat, aby ho nemuseli živit rodiče. Čím víc bohatství nashromáždil, tím byl pro staré Řeky lepší člověk. Musel ale všechno získat zákonnou cestou, ne ukrást.
Židi dodali, že člověk se posuzuje i podle toho, jak daleko má od srdce do kapsy a od kapsy k srdci a jak dlouho se dokáže hněvat.
Křesťani potom z toho vytáhli nauku o odpouštění a přidali lásku k bližnímu.
Ale ty legendy a příběhy o člověku se vlastně v dějinách literatury pořád opakují. Jednotlivé kultury si pradávné pověsti od sebe pořád kradou. Vždyť už v Eposu o Gilgamešovi, jednom z nejstarších literárních děl historie, se mluví o potopě světa i rozestoupení moří. Jako v Bibli. "A je to v pořádku," končil Arnošt Lustig, "protože kultura patří všem, jde o společný majetek lidstva. "
Jednodenní kurz Psaní podle Lustiga v Akademii ČTK je pro blogery iDNES ve středu 23. dubna zdarma. Je však třeba se do úterního poledne závazně zaregistrovat na d.emingerova@seznam.cz. Počet míst je omezen. Více na www.ctk.cz/akademie-ctk/kurzy/tvurci-psani/.
Volný vstup též mají blogeři iDNES na víkendový kurz v Divadle Dobeška 26.-27. dubna. Více na:
www.psani-podle-lustiga.cz a na http://info.blog.idnes.cz/c/392574/Kdo-chce-psat-knihy-musi-cist-a-cist-rika-Dana-Emingerova.html
Dana Emingerová
Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu
Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.
Dana Emingerová
Happy Birthday
17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.
Dana Emingerová
V houbařské pasti
Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...
Dana Emingerová
V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga
Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...
Dana Emingerová
Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám
O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Mají rakovinu, metastázy a nic nezabírá. Léčba je, ale pacienty by stála miliony
Premium Muži s metastazující rakovinou prostaty, na kterou už nezabírá jiná léčba, se upínají k poslední...
Zvedneme minimální mzdu o tisíce, drtí predikce Zaorálek
Sociální demokracie, kdysi nejsilnější strana, vypadla ze Sněmovny a teď se snaží proniknout...
Proč se malým Němcům nedaří v matematice. Ve školství nefunguje integrace
Premium Vypadá to, jako by němečtí žáci najednou ztratili schopnost počítat. Podle nové studie německé...
Vyhrajte vstupenky na finále MS v hokeji. Máte jedinečnou šanci s iDNES Premium
Je tady ještě jedna šance, jak získat vstupenky na finále hokejového mistrovství světa! Dvě místa v...
- Počet článků 205
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2328x