Koulování uprostřed července

Když v Alpách prší a je mlha, tak si zrovna nádherných výhledů neužijete. Ale i tak je to zábava. Koulovali jsme se na ledovci a uprostřed léta jsme jezdili po zadku na sněhu.

TyroláčekDE

Dovolenkové vyprávění zapsáno podle líčení dvanáctiletého syna Kryštofa:

Na Stubaiském ledovci jsme viděli z vyhlídky TOP OF Tyrol nejdřív jen mlhu a mraky, takže jsem se místo s horami vyfotil jako pravý Tyrolák s takovou srandovní kulisou.

Docela dobrý, ne? 

Když se na Stubaiském ledovci ve třech tisících metrech postavíte na vysutou železnou platformu, co jí říkají TOP OF TYROL, pod sebou vidíte skály padat do stometrové hloubky. Je to dost hrůzné. Když svítí sluníčko, člověk to asi tak nevnímá, protože se kochá výhledy, ale tentokrát jsem neviděl skoro nic. A nepomohlo, ani že nám krásná paní průvodkyně Kateřina vyprávěla, jak to vypadá, když nejsou mraky.

Nebe se trochu roztáhlo, když jsme se občerstvovali v nejvýše položené panoramatické restauraci v Tyrolsku. Dal jsem si mou oblíbenou limonádu Almdudler. Ta mě natolik dobyla energií, že jsem dostal chuť zdolat Malý Isidor.

 Vypadá jako černá homole a tyčí se přímo nad vyhlídkovou restaurací Jochdohle (3000 m). Ta hora mě přitahovala jako magnet, protože mi svým jménem připomínala postavu bájného krále Isildura z Pána Prstenů...  

Nevím přesně, kolik Malý Isidor měří, ale Velký Isidor, vyčuhující za ním, má 3217 metrů.

Tenhle tyrolský „Isildur“ zdobí na vrcholu dřevěný kříž a zpočátku to vypadá, že u něj člověk musí za pět minut být. Jenže se tam leze pěkně blbě, zvlášť když v noci nasněží 30 cm prašanu a všude je spousta tajícího sněhu a bahna.

I tak jsem ale šplhal nahoru jako veverka, zatímco paní průvodkyně Kateřina byla vyděšená.

Rodičům několikrát přísně zopakovala, že na Isidor lezu na jejich odpovědnost, protože ona není žádná profesionální  průvodkyně, nýbrž jen slečna z turistické kanceláře.

Ale to mi nevadilo, protože i když se slečna Kateřina zlobila, byla pořád moc hezká.

Vynahradil jsem jí to cestou po ledovci Eisjoch dolů, kdy jsem se choval vzorně. Jen jsem občas po někom hodil sněhovou kouli, což je uprostřed července báječná zábava. Nikde jinde v Rakousku už tolik sněhu nebylo…