Těhotenství na první pohled

Když se naráz dovíte, že jste sám, protože rodinu máte rozesetu po Bruselu, Kazachstánu, v lesích a ve vazbě, a že holka, se kterou chodíte, chodí s někým jiným.

Tohle tam prostě bylo.Edvard Rejthar

Abyste si vydělal tři stovky, jedete někam na Sever Čech, výlet, bezva, když tu vám do zadního blinkru narazí člověk, který vás přesvědčí, nejenže jste nehodu zavinil, ale že byste mu také měl dát rovnou nějakou hotovost a své auto, aby měl dvě, načež si oddychnete, když jej za tři týdny dostanete zpět po intervenci advokáta.
Odpovědné a rozvážné chování, to bylo vždycky pro mne, s gratulací se neobtěžujte.

Přeceněný úterek

Očekával jsem, že advokát udělal z úterka nejzajímavější den týdne, to jsem ale nevěděl, co se nade mnou rýsuje za středu, kdy za zády popádí peleton věcí, ovlivňujících můj život krátkodobý i déledobý, aniž budu moci být přítomen, natož zasáhnout.

Objektivně nejveselejší věc středy bude zcela přepracovaná úřednice, kterou čeká za deset minut padla a spolu s vámi se hystericky směje, že vám -
"Nijak nepomůžu. Cha cha cha!"
"Ale máte tady na okýnku napsáno Erasmus, ne?"
"To sice ano, ale pro cizince. Vy jste místní," vyprskla.
"Prosím vás, čemu se smějete?" žasl jsem.
"Já už mám dneska dost, ha ha!" Taky měla dlouhý den. "Omlouvám se," dusila se chvíli.
"Řekla byste mi aspoň, na kterou katedru patřím?"
"Co jste za obor?"
"Ten a ten."
"Ha ha ha! V systému vás nevidím, ha há!"
...

Přehnaná středa

Nultou hodinu jsem škrábal test z účetnictví, zatímco se v laboratoři (která byla nejen v jiné budově, ale na úplně jiné škole) houfovali participanti a asistenti, nějakých pět lidí, svorně čekajíce mých pokynů. Tak tak dovysvětlíte a činnost začne, když volá skryté číslo, policejní orgán, že se ve vašem bytě právě provádí razie, jestli byste se nemohl stavit.
Nemohl, už takhle jste museli kluky uprosit, ať práci dokončí bez vás, protože spěcháte za dalšími naléhavými povinnostmi... a pro zapomenuté materiály na zítřek a vymýšlíte, kde nechat narychlo svázat 40stránkový report... a doufáte, že členové směšných školních týmů, jejichž porady vynecháváte, vás nezačnou proklínat po e-mailu... a protože je to k internetu pokaždé deset minut chůze, bezmocně se snažíte řešit urgentní pracovní problém mezi Polskem a nějakým operátorem; bokem profičíte knihovnu a školní dokumenty na dvou různých pracovištích a do toho se dovídáte, už jen tak z legrace, že holka, se kterou chodíte, chodí s někým jiným. To jest má čerstvý vztah s diametrálně odlišným člověkem, než jste byli vy.
A byla to prosím holka VI. stupně vaší osobní klasifikace, žádná lecjaká krůta, a vy jste se o ní opravdu chtěli dovědět všechno.

Slovo "čerstvý" teče šedou mozkovou kůrou, do mízy nasakuje pachuť syrového masa a vy úplně uřícení vystupujete neznámo kde. Kroky v temných ulicích cvakají stručnou ozvěnou, zatímco šouravými tempy matně opisujete dráhu, kterou jede autobus.
Napadá vás, život je fraška, že jste ztratili empatii k sobě samému... jako by se váš intelekt volně vznášel metr dva vzadu a sledoval vaše počínání spíš ze zvyku než z povinnosti... ze zvědavosti, z anglického sarkasmu, z několika živočišných obav a rychle čpícího napětí.

Míťa sám na světě

Na nějakou večerní korepetici jsem se doploužil o hodinu pozdě, zcela fascinován svým bohatým vnitřním životem.
"Ty jsi nakonec přišel? Ostatní už odešli..."
"Jen poslouchejte. To byste nevěřili, jakej jsem dneska měl den."

Celý život jste uvyklí na ruch - a teď ticho. Zbudou vám po rodině dva prázdné byty, mezi kterými namátkou přejíždíte, jako Míťa sám na světě. V pět ráno už nevydržíte pracovat, a tak si vzpomenete na kaktusy, které jste v druhém domově už čtvrt roku nezalili. Čepici a šup do mrazu! Otevřel jsem knížku a zatímco kolem řídly vozy pekařů, jezdil náhodně po městě. Dozvěděl jsem se, že v Praze je kromě Malé a Velké Ohrady a Ohrady také Ohradní, v důsledku čehož jsem promrzl.

Ano, týden předtím jsem byl ten primitiv, jak vyšel dokonce článek na Novinkách, že policie rozháněla nekultivovaný dav na Václavském náměstí; to mne sundavali ze svatého Václava, kde jsem se ukrýval mezi Anežkou a Prokopem. Nelitujte mě!
Šéf pražských památkářů Kněžínek by mi chtěl useknout ruku, zato pan strážník se ukázal jako formát. (Dokonce když jsem neměl občanku, spokojil se s ISICem, mimochodem rok prošlým.)

Bič v ruce

Proháníte kapelu po všech místech možných, nemožných, legálních i ilegálních, natáčecí den musí být dneska, protože basa jede na dva týdny do Německa, saxofon do Maďarska, zatímco bubny tam už zřejmě jsou, jinej zase na víkend do Paříže... Co furt děláte, lidi? Každej záběr je buď nebo nikdy, to si sestříháš doma, ono to nějak vyleze, máme pět minut, páč potřebujou zamknout kabinet, zasviníte si nejlepší kabát, poštvete proti sobě sousedy, kterým rachtáte v domě...
Druhej hlas jsme omylem nahráli v telefonní kvalitě, co se dá dělat, čtyři videa mezi 118 jsou na výšku, poradíš si, tři různé kamery, a jejda, tahle točila v menším rozlišení, tuta zase exportuje ve světu neznámým formátu .MOD a tenhle běžnej .MOV nejde najednou importovat, asi protože je úplněk, má to zatím 11 GB, perkuse hrajou šejdrem, jak jsme neměli referenční nahrávku; nevadí, stačí napozicovat každou notu zvlášť, v jedenáct v noci pak jedete polovinu cesty do Kralup a zpátky pro nabíječku, protože na kameru přišla po celým dnu slabá chvilka, zrovna když jste už stahovali na flashku, pak ještě přes celou Prahu, zasednout doma na židli, vyžahnete jedy z plechovky Monster Energy, kterou jste náhodně dostali z náklaďáku v Karlíně a dva pracovní dny vydupáváte audio/video ze země, ze zelený louky, 40 krví podlitých hodin stříháte a holka se s váma rozejde, jenom protože té písni, kde má vzkaz na každým řádku a která celá koheruje hravou něhou, dáte příliš úchylnej název nebo co.
Těhotenství na první pohled. Když už mně bylo k smutku, kéž je aspoň vám k obveselení.

Kecy bokem pro zajímavost:
Koincideční historka mimo, z dalšího večera: Je tomu přes deset let, co jsme se neměli rádi s Anetou.
Bylo mi jedenáct a nosil jsem tak krátké kraťasy, že Aneta pochybovala, nemám-li pod nimi holý zadek. Protože se styděla zeptat, jednou mi nadzvedla tričko. Cítil jsem se poníženě a nepokrytě jsem ji několik let nenáviděl.
Potkal jsem ji až v roce 2008 na plese v kulturním domě v Plzni, kde jsem mimochodem poprvé v životě stopoval. Tancovala s někým jiným a jenom jsme se na sebe usmáli.
Potom jsem ji potkal až na svatého Patrika přímo v Coventry, jak o tom píšu v historce z posledního dílu stěžejní cestopisné série Cow on the Road, kvůli které jsem založil tenhle blog. (Ten díl ještě nevyšel... můžete se vlažně těšit.)
V Coventry mi jen zmínila, že se do Čech určitě nevrací, neboť odjíždí s týmem italských veslařů trénovat do Portugalska. Italských veslařů do Portugalska. Sic. Nebo aspoň cca. "Osudy..." pohvizdoval jsem si a kroutil hlavou.
No a tuhle jdu do Lucerny, kterou si kamarád pronajal, aby promítal svůj nový celovečerák – a ona sedí na balkonku nahoře.
Jakmile jsme na sebe vyděšeně dopoulili, kývali jsme hlavama, že jsme to zase my, a na závěr jsme kroutili hlavama, že ne, že to není možné. Pak film začal a jak se v sále setmělo, Aneta odešla. Možná na tramvaj, možná na Maledivy. Píšu to, jenom že se těším, v které zemi ji za pár let potkám; jistě máte také své žolíkové přátele.
Když nastala noc, sešel jsem se s podobně ztroskotaným kamarádem a pět hodin jsme své citem pochroumané tělesné schránky venčili v okolí sídliště s příznačným názvem Invalidovna.
McDonald zrušil cheesburgery za dvacet, ale KFC zavedl minitwistery.