Povodňová prokrastinace pro každého

"Teď je ta vodní turistika. Lidi se jdou dívat na vodu. Hele voda, říkají. No je tam, no. Teče," mrznul policista na hrázi u Braníka.

Byla drahá.Edvard Rejthar

Na Smetanově nábřeží okouní bezpočet lidí. Snadno nebudeme dojmu, že povodně jsou výborná atrakce magistrátu, již připravil jako kompenzaci ztráty, kterou terciálnímu sektoru uštědřilo nepřející červnové počasí.

Opodál se turisti dohadují s policejní složkou, která je odmítá vpustit na Karlův most. Vajíčka se chvějí v základech, těžkotonážní technika jezdí sem a tam a několik dobrovolných pomocných rukou nakládá písek, zatímco si je stovka jiných šteluje do záběru svých tabletů. Turisti mají dojem, že situace je zcela normální.
"My jsme ty domy už takhle ve vodě postavili."
Nutno říci, že i já jsem si pořídil svůj snímek 'stojím vedle pracujících'. Alespoň technika na Karlově mostě jezdí a negarážuje se pod hladinou vody jako na Střelečáku, kde dlouho plánovaná revitalizace vzala nečekaný investiční obrat.

Jak to bylo? Zítra ráno dělám dvě zkoušky. Byl jsem si vědom toho, že zvláště jedna z nich, osmikreditová, má stejný název jako jméno školy, takže tam klidně po nás budou něco chtít. Stál jsem před otázkou, jestli se začnu učit, posléze ovšem bylo jasné, že udělám tramvaj.

Ze zásuvky jsem vytáhnul lihovku, abych vymyslel popisek. Jenže co napsat... Tramvaj? Levského? X3? Pak se stačilo ale poptat a už jsem měl na stole ceduli tramvají 3 i 17 - obou našich spojů.

Nejdřív jsem se jel podívat do centra, pěkně po šipkách 'Smetanovo nábřeží uzavřeno'.
"Policajti snad mají jiné starosti než řešit parkování."
"Ale byl by to stěr, kdyby se na povodně do jednoho vykašlali a šli vypisovat pokuty."
"By vybrali tolik peněz, že by mohli postavit druhou řeku."
Na silnici jsem přejel mrtvou rybu, ale tvrdili mi, že to byl leklý holub.

V Istanbulu přejíždějí tankama lidi, protože jim ruší poslední park a my tady všichni jsme v dojmu, že 'se někdo postará', že 'ne my', že je to bistromatický problém někoho jiného.
Znáte paleo? U nás je to dieta. Kamarádka vyprávěla, že na Réunionu je to sport. Patnáct lidí běží do lesa a rozhazují klacky a kameny. Některé hází do řeky, jiné mezi stromy přemisťují. Brzy se sport jistě dostane sem. Nevím, jestli by ti samí lidé, kteří budou platit tisíce za paleoklub, pomohli s nošením pytlů. (Já jsem si teda *šel* hrát na tramvaj, ale včera jsem vyklízel Sokolovnu.)
Masám lidí teče do bot, ale než by propadly panice, předpokládají, že někdo něco udělá, bude komu nadávat a kdyby něco, vždycky lze problémy druhých ignorovat.
O nás se stará systém, uvažovali jsme v stohlavém davu.
"Ty pracovní hodiny nejsou nastaveny tak přísně, když má celá Praha v pondělí odpoledne volno," poznamenala do festivalové nálady moje společnice a vyprávěla, jak o ní kázali v kostele.

---

"My jsme tramvaj sedmnáctka, potřebujete do centra?" vyklonil jsem se a mával člověku před pupkem cedulí.
Muž se vyprsil: "Sedmnáctka nejede!"
"Dobrá," zatáhl jsem se na okamžik, "také jsme trojka."
Pak muž už vůbec nemluvil. Tak jsme jeli. Buď se snažil být vtipný a neustál to, nebo už ničemu nerozumněl.
Argument, že sedmnáctka nejezdí, proti nám použili dokonce dvakrát. Lidé jsou opravdu sečtělí.

Jiní se proti naložení bránili zdrženlivým úsměvem. Když jsem ale projížděl příště, zatímco oni pořád ještě čekali, mávali. Chvíli jsem dělal i metrobus, ale tramvaj mě bavila víc, protože ta má na přechodu přednost. Policistů jsem se ovšem obával, když můj spoj projížděl svou pravidelnou trasu počtvrté, už si ukazovali.
"Prosimtě, já už jsem v sedmnáctce na Novodvorský," říkal pán na zadním sedadle do telefonu. "Jo jo, sedl jsem si," opáčil a pak se smál, že starostlivé manželce v nejmenším nepřišlo divné, že na kilometry kolem Novodvorské není jediné zblo kolejové tratě.

Mimochodem, právě probíhá akce magistrátu, tzv. Dny vody.
Cituji z programu: Oslava vody jako základu života - vodní stezka se stanovišti - ryby a rybáři - akce pro školy i veřejnost - plakát s kolibříkem.
Všichni jste zváni.

"A kdo je takhle slečna?" seznamovali se vzadu cestující."To je revizorka. Celou cestu dělá, že nic, a pak se vytasí."Vozil jsem lidi do centra, na návazné autobusové spoje či až před barák."A dneska jednovagónovej spoj, koukám.""To víte, podnik šetří. Jsou to ty červnový změny.""Já bych si to dal líbit každý ráno."

Pak jsem ještě potkal kamarádku, která se čerstvě rozešla a bezcílně bloumala sem a tam. Se sluchátky na uších si tramvaje nevšimla. Dvakrát jsem se otáčel, než jsem ji protroubil na cestě do pole.
"Jak jsi věděl, že budu tady?"
"Psali to na Idosu."
Vešlo se sice o to méně cestujících, zato přibylo víno a cigarety. Na zastávce si mohli myslet, že jsme parní tramvaj.
"Nebude zákazníkům vadit, že se tady pije?"
"Já jsem teď nočka, tam se chlastá."
"Mě ty povodně tak baví! Příští týden by mohla být zase sopka!"