Když už o držku, tak alespoň čitelně aneb modelová situace na přechodu pro chodce.
"Vždycky mě štve, když chci zvednout podkovu pro štěstí a na druhý straně je kůň" (komentář z fb)Edvard Rejthar
Řekněte si o to, že přecházíte
Podívejte se řidičovi do očí. Udělejte půlkrok do křižovatky. Uvidíte, zda auto brzdí. Ano, když mají červenou, mohu jít. Sledujte nejen svůj semafor, ale hlavně semafor pro auta.
Auta se totiž neřídí vaším semaforem. Všimněte si, že se občas objeví ze zatáčky, i když vy pochodujete za zeleným panáčkem jako ovce.
Město je sice pro lidi, chodec se může chovat, jak chce, a nemusí být ohleduplný vůči řidičům. Ale může jim udělat laskavost, protože jsou oba lidé. Když jsem ten chodec navíc já, hanbou se propadám, vystupuji-li vůči řidičům v roli debila.
Chodec je u přechodu, když tu se blíží vůz
Probereme případové studie z praxe a ukážeme si, na jaký způsob se může chodec s vozovkou vypořádat.
"Na starou Vajtingrovou" - nejhorší způsob: Auto brzdí, nakonec zastaví, potom oba čekáme, chodec se kouká do země a po chvíli vyrazí. Velmi legální, velmi hloupé.
"Na myslícího" - dobrý způsob: Auto brzdí, chodec se podívá řidiči do očí, rovnou přechází.
V momentě, kdy chodec přešel, auto bez zastavení pokračuje.
"Na svéprávného" - nejlepší způsob: Stojím bokem k přechodu či jdu autu naproti po chodníku. To jest, čitelně nepřecházím.
V momentě, kdy auto projede, prudce za ním zahnu a přejdu tak po okraji přechodu či ve vozovce před přechodem.
Axiomy:
- Řidič nebrzdí, nemusí vyhodnocovat, zda něco hodláte
- Chodec se ani chvíli nenachází před nebezpečným autem
- Nikdo nezvolní
- Oba přejdou rychleji
Opět platí, inteligenci použijte v případě zájmu. Pokud ten den máte mozek: Záleží na okolnostech, na vzdálenosti od přechodu, zda spěchám nebo jaký je provoz.
Není cudné učit takto přecházet děti školkou povinné.
Na pomatenou slepici
Specifické zážitky nastávají při přecházení skupin.
Jdeme? Nejdeme? - Já jdu! - Tak já taky... Ne - ne, počkejte!
Slečny s kabelkou klapou podpatky o asfalt, v polovině silnice se dohadují, jedna se vrací k okraji, hýkavě se směje a nakonec se vrhá zpět do vozovky. Auto, které mezitím dojelo opravdu blízko, raději zastavuje a řidič otevírá plechovku Semtexu.
Na silnici jsme každý sám za sebe. Neměňte rozhodnutí třikrát za sebou. Buď, anebo.
Za jak dlouho tu bude?
Ať jste chodec nebo muž-vůz, klaďte si tuto otázku. Dlouho jsem to o sobě nevěděl, ale jakmile se zamyslím, okamžitě vím: Stejná část mozku, která spočítá chytnutí míče, bleskově zjistí, zda auto zrychluje nebo zpomaluje a za jak dlouho tu bude. Bude-li tu za deset vteřin, nemá cenu na něj čekat.
"A co když zakopnu?"
"Pak dokonce stihnu vstát nebo auto zabrzdí."
"Jenže co když zakopnu a řidičovi se zrovna rozbijou brzdy?"
"No tak se oba poserete. Kamarád mi vyprávěl, jak se skauty přecházeli koleje, kamarádka zakopla a zaklínila se batohem. A vopravdu se stalo to klišé."
"Jaké klišé?"
"Zrovna jel vlak."
"Jů, to snad není možné! Vsadím se, že nepřežila."
"Byl to ten dvouvagónovej osobák. Strojvedoucí zabrzdil a došel k tý holce. Prý jsem neměl vědět, jak byl naštvanej. Jednim pohybem ji vytrh a postavil na násep, nasedl a odjel."
Aspoň bych měla pokoj
Četl jsem někde, jak chodec strhnul stařenku, která se vrhla do silnice.
"Co kdyby vás ten řidič přejel?"
"Aspoň bych měla pokoj."
… To ano, ale řidič by měl trauma nadosmrti, ženská.
Tvrdím, že je výhodnější přejít silnici protiprávně, dokud je volná, než ztrácet čas padesát metrů k přechodu. V každém přápadě platí: Odpovědnost je vaše.
Máme před sebou 4proudou silnici.
Není uprostřed ostrůvek? Výborně, silnice s ostrůvkem uprostřed je mnohem bezpečnější. Přejdeme ji nadvakrát, uprostřed se zastavíme. Kam vedou dva pruhy před námi? Třeba jsou na nich nakreslené šipky. Jestli oba vedou stejným směrem, můžeme do druhého směru jen mrknout. Přecházení bude o to jeddnodušší.
Jestli se přiblíží auto, popoběhnu, protože tu nemám co dělat.
Do očí
"Strašně jsem spěchal, potřeboval jsem přeskočit silnici. Podíval jsem se řidiči do očí a mávl, že má přibrzdit."
"Stihl tě vůbec vidět?"
"Na oči je člověk vysazenej. Když se před někým plížíš, nechodíš vzpřímeně, protože obrys postavy mozek registruje velmi intenzivně. S očima je to podobné."
"A pak ses do silnice vrhl pod kola."
"Když jsem viděl, že brzdí, že o mně ví. Nezdržoval jsem ho, stejně kousek před ním svítila červená. On byl rád, že ví, na čem je, že mu tam neskočím nečekaně, protože mu tam skočím čekaně."
"Když už o držku, tak alespoň čitelně."
Cyklista na dálnici
Znáte virální dialog dvou policistů, pronásledujících bicykl na D1? Příběh o člověku, který vzal dopravní předpisy do svých rukou, koloval po internetu před několika měsíci.
"Kolik jede?"
"Devadesát... Devadesát osm..."
"Od osmdesáti už na dálnicu může, ne?
"Rozhodně ne na kole."
Seriál Jak přejít zebru nehloupě
V předchozích dílech jsme si probrali čtyři zásady bezpečnosti pro řízení vozidla (Město je pro lidi, Změna pruhu je zrcátko, Stíhej svou rychlost, Čitelnost) a malé poučky, bez kterých se na silnici neobejdeme (Auto je zbraň, couvání, "Trub, pojedeš rychleji", "V případě zájmu použijte inteligenci").
Dnes jsme se konečně dostali k jádru zebry. Kromě modelové situace jsme dostali pár tipů pro přecházení.
Poslední díl seriálu se bude věnovat mně - jak jsem se učil řídit a co se ještě stalo. (vychází za pár týdnů)
Mezitím se můžete potěšit seriálem o Erasmu v Británii Cow on the Road nebo reportáží z Varšavských tramvají a pražských kanálů.
