Tuto Cow Special posílám jen těm, kteří byli zainteresováni v mém příběhu sladké S., ať už jako volení receptoři či najatí překladatelé Bulharštiny.
Tohle mi ale uklízečka strhla.Edvard Rejthar
Peak, nesmíš na ni vyvíjet konstantní nátlak. Nebuď moc dotěrnej. Dej si dva dny voraz a ve středu udělej peak.
Věčný ochomejtání, hlavně nesmíš zabřednout v ochomejtání!
Podívej, na tý fotce má Edwarda z Twilightu. Ten má premiéru v pátek, pozvi ji tam.
Protože jsem pověstný tvorbou diplomů, v úterý večer jsem na uloupené A3 nakreslil ozdobné: "When do you have time?" a do obláčků dny v týdnu, lemované promítacími časy. Listnul jsem příručkou Jak sbalit a chick, kterou mi pohotově poslal Vašek P. a šel spát.
Žil jsem kvůli ní týden řádně jako voják. Žádný alkohol a ponocování. Cvičení, kosmetika, vstávání před sedmou.
Ráno jsem číhal od půl osmé do půl desáté. Plán A, plán B. Evidentně nepřicházela. Čára nad rozpočtem se mi povážlivě dloužila. Nastal čas na plán C, obsadit vchod do budovy, kde má hodinu. Přeci musí přijít na hodinu.
Promnul jsem si ruce a vyrazil na mráz. Už aby tu byla, říkal jsem si a šel na největší nakládačku od dob střední školy.
Za dvacet minut se vynořila zpoza zdi a ukázkově se mnou zametla tak, že by to pochopila i slepá vopice.
Když mě uviděla, chtěla jen tak projít, že má ihned classes.
"I've been searching for you," usmál jsem se a otevřel ruce.
V tu ránu jí bylo všechno jasné. Sledoval jsem její body language, jak se otřásla.
"Mně začíná hodina, musím jít na hodinu," kroutila, nicméně za mnou došla.
Byl jsem na řadě.
"There is a premiere of the new Twilight film this week. So I wanted to ask when you have time," zadeklamoval jsem pečlivě nacvičenou formulku a nahmátl za zády připravenou A3, že ji vytasím s další replikou.
"Absolutely no."
Čekal jsem mnoho, obyčejné 'no', procítěné 'no', 'no' uspěchané nebo odmítavé, slibné i neslibné.
Tuhle jsem hrál šestnáct let v divadle, klíčí ve mně tedy odhad lidského jednání. Její předchozí kontatky se mnou jsem si však musel vykládat špatně.
Zřejmě prostě neuměla jinak než být milá.
Nemělo smysl pouštět se do žádných spekulací. Její 'no' bylo absolutní.
Pokynul jsem jí: "Please... just continue."
"I have a class, I really must go," dokonverzovávala.
Aspoň, že jsem ji zval do kina a ne na hřbitov, jak mi radili.
"I wanted to knew you better," vypálil jsem bez časové souslednosti jako kapitán, který nařizuje vypustit marnou atomovou střelu proti emzácké lodi nad Pentagonem.
Souhlasila a odešla mi z života.
Chvíli jsem předstíral, že čtu Oscara Wilda, kdyby se koukali lidé v okolí: Dostal jsem kopačky, ale čtu si Oscara Wilda.
Co jsem to říkal? Řekla: "Absolutely no" a já na to: "Just continue," wtf? Zbylo mi jen vocabulary ze Sonic the Hedgehog, přechod do dalšího levelu?
Pak přišla rozverná nálada. Naplánoval jsem si frustraci na odpoledne.
Ve smíšených pocitech mi docházelo, že jsem urychlil něco, co by mě stálo spoustu času, který takhle můžu věnovat stránce 9gag.com.
Vzpomínal jsem na to, jak jsem zjistil, že naše angličtiny jsou kompatibilní a že tedy náš vztah nemusí být založený na mitóze.
Jak za mnou přišla na toalety, jak se zdržovala vybíráním pytlíčku se solí, aby měla jistotu, že si nesednu ke stolu bez ní, jak se extrémní dobu neměla k odchodu.
Jak mě požádala o facebook, mezi svých dvacet přátel, přestože všechny žádám o facebook vždycky já. Jak se nervózně třásla, že se skoro napít nemohla, když se mnou mluvila a já se taky nervózně třásl, takže jsme byli jako dvě želatiny, pořád se kolébajíce.
Jak jsem si vytiskl její fotku a představoval si příliš dopředu, co uděláme a co kdy řekneme.
Jak jsem si kromě pyžama pro požární poplach zavedl i troje kalhoty: na ven, do společnosti a pro S.
Jak jsem ji potkával i náhodně. Všimli jste si, když jste se zamilovali, že jste někoho potkáváli víc?
Jak jsem s sebou nosil ceduli 'Résérvé S.', kdyby si ke mně chtěla sednout. A pak jsem nosil už jen plyšovou myš, co nám dala Štěpánka F. na prvním koncertu.
Našel jsem si opuštěnou přednáškovou halu, udělal koncert pro myš a pustil si velkoplošně z youtube všechna svoje videa. Jako Míťa sám na světě.
Zapracoval jsem lvím dílem na Teplé měkké beznaději. Nebyla lepší píseň na skládání než Teplá měkká beznaděj. Na tom jsem se spravil.
Vyšla z toho hůř než já, protože zatímco já jsem se z toho vyhrál, ona se Hubu teď vyhýbá, což ji musí omezovat.
Svitlo mi, jak se může taková kráska pohybovat kampusem mimořádně sama. Prostě všechny utřela.
Má určitě právo mě nechtít. Určitě v tom má praxi. Tím, že jsem se zeptal přímo, alespoň musela říct bez všech společenských konsensů, jestli mě chce nebo ne.
Kdybychom spolu nemluvili, tak po ní toužím třeba další měsíc.
Takhle jsem protoužil celou střední.
Mám za to.
Přišli nějací zaměstnanci, ale chvíli se dívali se mnou a pak odešli.
