Dnes v noci mě přepadl záchvat paranoii a vzburcoval jsem domácnost v půl čtvrté ráno, že jsme zaspali. Prostě jsem si nějak vsugeroval jiný čas. Všichni mě ignorovali a za pochybných zvuků mi dávali najevo svou oddanost nočnímu oddechu
Později ráno jsem již vstal správně. Dnes probíhalo vše v naprostém pořádku. Nessie dokonce sama vstala a přišla si pro kšíry. Musím upozornit, že dostala předčasně k vánocům nové, jelikož ze starých nám tak nějak vyrostla. Trochu mě pobolívalo v krku a cítil jsem nastupující angínu. Ale co naplat Do práce musím. Jinak by mě vyhodili. O to víc mě překvapila zpráva, že do zítřejší stávky se zapojí až 10 tisíc lidí, velký počet škol a nemocnic. Ještě že zatím nikdo nezavedl povinnou školní docházku pro psy a že zatím nemám ratolest. Začínám přemýšlet, že svého budoucího potomka budu vychovávat a vyučovat doma. Tam budu stávkovat maximálně v kuchyni, když nebude co jíst. Šel jsem s Nessie ven a pozorovali jsme radostně pobíhající prcky, užívající si sněhové radovánky a mířící do škol. Mají povinnost. Stejně tak mají povinnost jejich rodiče je do školy posílat. Jen z té druhé strany tu povinnost nějak nevidím. Nessie dokonala svou ranní agendu a šli jsme opět ze zimy do tepla. Při výstupu do nejvyššího patra, v němž bydlíme, jsem pozoroval Nessie v jejích nových kšírách. Jsou poměrně velké a tak vypadala jako navléklá v jakési vojenské vestě. V souvislosti se stávkou jsem si začal nevinou Nessie představovat s baretem a doutníkem, vyštěkávající hesla “viva la revolution“. To by byl trhák. Na tom bych jistě vydělal. Třeba by se z ní stal mučedník jako pouliční pes v Řecku při bezvýznamných stávkách. Doba je zlá. Lidé nemají povinnosti a psi dělají revoluce.
A na závěr cintát. Poznáte o koho jde?
Kdo nejde s námi, jde proti nám.
Odpověď (Klement Gottwald)
