Vekslák a stařena aneb něco funguje

Každé ráno vypiji kávu, jdu se psem, pak uskutečnit pravidelnou ranní stolici, lehká snídaně zprávy, a jedu do práce. Každý pátek se jdu opít a udělat ostudu. Každou sobotu mě bolí hlava. Každý den mám spoustu nápadů na hudbu, ketrou z 90% nenapíšu. Každodenní rutiny, které se staly součástí mého života. Někdo tomu říká stereotyp. Já tomu říkám záchytné body v životě. Lidé mají různé stereotypy

      U nás v ulici bydlí pán. Cca 55-60 let. Šedivé vlasy, vážený výraz. Každé ráno, v hodinu, co chodím se psem vyjde do ulice. Je oděn většinou v plátěných kalhotách nebo tesilkách. Budnu má vždy stejnou. Znám jí ze starších českých filmů z prostředí překupníků. Pokaždé když spatří člověka, nasadí ještě vážnější a důležitější výraz a dá se do pochodu. Pod rukou nese aktovku. Vypadá jako důležitý člověk. Jeho pohyb je nevyzpytatelný avšak nemá žádný cíl. Respektive vždy se pohybuje na té straně ulice, kde se soustředí více chodců. POkud potká někoho známého z ulice, po pozdravení řekne setrvačné “Mám nějaké jednání zas víš.” A takhle to jde každé ráno.

Každé ráno, odpoledne i večer vídám v ulici stařenku. Periodicky obchází blok. Je to poměrně sympatické, když si vezmu, že taková stařena by seděla doma u televize. Takový přístup k životu se mi líbí. Na ulici má již své známě, se kterými se zdraví při svých toulkách kolem Vinohradského bloku.

Za stereotyp a pravidelné počínání už začínám považovat i jakéhosi fantoma, který pravidelně kálí před vstupní dveře od našeho baráku. Patrně pozůstatek nějakého nešvaru či rozkolu, donutil tohoto jedince jednat.

Každodenní stereotypy můžou pro někoho představovat každodenní nudu. Každodení trápení. Může se zdát, že výše popsané jednání je neobvyklé. Mě se to zdá také. V době, kdy jsou lidé strachy bez sebe z Norských ostrostřelců, mohamedánských chodících bomb, zdražování piva a prodlužování odchodu do důchodu, je dobré povšimnout si něčeho banální. Sledovat něco jiného, než neustále se opakující koloběh informací stejného charakteru, valící se na nás z novin a televizí.  Je to oddych. Utvrdit se, že něco funguje