Svatba jako řemen anebo, čeho se vyvarovat a s čím počítat

Sešel jsem se s L. v restauraci u Vodárny jelikož do blízkého okolí se budu stěhovat. Chtěl jsem tak nějak prozkoumat terén a možnosti. A navíc od té doby, co jsem mu oznámil, že se dobrovolně vzdávám svobody, jsem ho neviděl.

Bylo to jedno z hlavních témat probíraných ten večer u plzeňského piva pod fotkami takových velikánů, jakými jsou Ivan Mládek či Jiří Krampol. Říkal jsem L., že absolutně nemám ponětí, o tom, jak se taková svatba připravuje. Jeho mistrovské mávnutí rukou a zakřivení obličeje „na znalce“ a jeho slova “Alé, vole. Já byl už na hodně svatbách. To se zvládne“, mě uklidnili.  Začal jsem se vyptávat, kterak, že to probíhá. Byl jsem překvapen jelikož má představa byla taková, že bude obřad s rodinou a blízkými známými a pak nějaká „oslava“ s ostatními. Vyvedl mě z míry, když pravil, že je třeba mít oběd s rodinou a svědky. Představoval jsem si to tak, že po obřadě sedneme do auta a jede se na místo, kde propuknou bujaré oslavy. Začal jsem přemýšlet, co se bude podávat. Já a má přítelkyně jsme přece vegetariáni. Budou nám podávat slavnostní kapustu? Nebo tradfiční smažený sýr? Zatím jsem to vypustil. Druhá věc byla, kde udělat zmíněné oslavy. Jako zkušený návštěvník svateb mi L. sdělil, že vynikající místo na uspořádání takovéto párty je nějaký camp. V campu slavil svatbu jeden náš známý výčepní. Bylo fto prý famózní. Tři dny slavení a tři dny neustálého alkoholového opojení si všichni zapamatovali a budou tuto akci nosit navždy v myšlenkách. Mě to přišlo také jako velmi dobrý nápad, jelikož i finančně to je výhodné.  Kapela se vyřeší později. Tady také nastane problém. Já bych se spokojil s kapelou, hrající všechno co si řekneme v nějakém tom poklidnějším duchu. Uvidíme. Nyní jsem přešel k praktickým zkušenostem a nechal si vyprávět různé možné způsoby svatby.  Představoval jsem si, že L. bude mluvit o obřadech či kyticích. Vše se však točilo kolem rychlosti jeho opití se na svatbě, náhlého zmizení přípitkových sklenic z tácu když měl L. žízeň či obnaženému mužství při zachycování věčné památky svatební účasti.( Později prý tvrdil, že mu v tu chvíli prostě spadli kalhoty.) Dále hovořil o třech dnech krutého denního programu, kdy budíček byl v 10 ráno. Začalo se pít. Ve dvě odpoledne většina lidí usnula a nastupoval druhý turnus. Ten využíval campu do šesti a pak se opět vystřídal s původními gratulanty. Proběhlo prý mnoho tanečků a zpívání. Šokovaly mě ty tři dny s nemožností utéct. L. mě však ujistil, že “není problém“. Ptal jsem se ho na oblečení, zda tam lidé spíše jezdili ve formálním či v nějakém méně formálním oblečení. Ujistil mě, že je to jedno. Že pouze on a několik dalších nadšenců přišlo „vyfyknuto“. On i s holí, ve které se nalézala šavle (Později zjistil, že domů se vrátil s úplně jinou holí bez šavle). Dále mě zajímala doprava na místo konání. Vyprávěl o mohutných přesunech. Jelo se cca 20km. Někteří vyrazili ihned po obřadu, někteří čekali na svatebčany. A někteří přijeli později. L. čekal na svatebčany, avšak na místo určení dorazil o mnoho později. Vzhledem k absenci GPS se na chvíli stával se třemi promilem GPS navigací on. Bohužel nebyl příliš přesný a po příjezdu do Kralup na místo Kladna cestující usoudili, že navigovat bude někdo jiný. Po těchto jeho zkušenostech jsem si udělal obrázek o tom, jak to na svatbě vypadá. Na jedné straně obřad, uzavření manželství, polibek, klidné posezení s rodinou, šaty a květiny. Na druhé straně ohromná pijatika, po které vás bude dlouho bolet hlava. Nebojím se manželství. Bojím se svatby