Tak nám začalo sněžit. Pro Nessie bylo venčení tento týden prvním kontaktem se sněhem. Bál jsem se toho víc. Bylo to celkem úspěšné seznámení. Po té co jsem se ráno vzbudil, udělal si kávu a poslouchal už po sté, jak se lidé připravují na demonstraci proti pražské koalici, vyrazili jsme ven. Na silnicích bylo neuvěřitelné bahno, čehož sem si všiml, ještě než jsem vyšel ze dveří.
A pak to přišlo. Zkoumavé kroky Nessie vstříc neznámému bělmu. Úkrok zpět a zase nakročení. Konečně. Radostné skákání a otáčení se mě přesvědčilo o zdárném překonání další překážky.
Pokračovali jsme v klasickém venčení, přičemž Nessie hltala sníh jak smetanu. Opět tedy přešel můj pohled na rozbahněné silnice respektive docela i na rozbahněný chodník. V zimě se holt nevyplatí převlékat si kalhoty. Asi letos vydržím s jedněmi kalhotami až do jara. Boty patrně budu moct patrně po zimě vyhodit, jelikož po soli, sloužící nám občanům jako nástroj pro bezpečnou chůzi a pohodlný zimní život, mi mé boty vždy rozežere. Jen doufám, že Nessie nebude žrát i ten osolený sníh. Zatím to na solení totiž nevypadalo, jelikož silničáři, potažmo pražské služby, potažmo majitelé domů a vůbec, višhcni jsou vždy velice překvapeni z faktu, že když napadne sníh, bude to klouzat, nepojede to a studí to. Ještě, že psy chodí po 4 a neudržované chodníky je netrápí. Jinak bychom se opět vrátili k loužičkám v baráku.
A nakonec cintát Anglického spisovatele a vědce Johna Ruskina
Slunce nás potěší, déšť nás osvěží, vítr nás povzbudí, sníh nás rozradostní. Neexistuje totiž špatné počasí, jsou jen různé druhy dobrého počasí
