Každý rok na začátku září, nastupují prvňáčci do svých škol. Každým rokem jsou ulice a mhd plny ubrečených i natěšených ratolestí. Je to sváteční den. Jeden z hlavních mezníků života. Následujících mnoho let se bude dít něco, co dosud nezažili a co bude mít vliv na jejich celý budoucí život.
První rozhodnutí, které takovýto človíček v tomto rozporuplném školním životě udělá je, že si vybere mezi dvěma hlavními rivaly. Přidá se na jednu či druhou stranu. Rozhodnutí provede usazením se do lavice. Rodiče většinou radí ke komu se přidat ale dítě je tvor paličatý a na rodiče už v útlém věku moc nedá . Usedne tedy buď do předních lavic, což vyznačuje světlou stránku dítěte ale i podrobení se či do zadních lavic, představující odvrácenou tvář světa. V těch nejzazších lavicích většinou sídlí přirození vůdci a jejich kumpáni. Výběr lavice bude mít - a nemusíte se mnou souhlasit- vliv na celý zbytek života. Odtud se začíná profilovat osobnost, pohled na svět, odtud začíná člověk utvářet své názory.
V životě je několik podobných rozhodnutí. Ať je to ve věku adolescenta, dospělého člověka či kmeta. Rozhodnutí, na které máme času hodně ale i rozhodnutí, která děláme ve zlomku vteřin. Je na nás jak vyhodnotíme rizika, je na nás, jak si spočítáme perspektivu toho a toho daného rozhodnutí. Každý sám svého štěstí strůjce. Lépe se rozhoduje, pokud má člověk informace, pokud má z čeho analyzovat své rozhodnutí. Děti ve školce většinou dají pouze na svůj úsudek či na to, kde je prostě volno. V pozdějších letech je ale nutnost se rozhodovat podle složitějších vzorců. Každý z nás je individualita a proces, jakým se rozhodujeme je ostatním tajemstvím.
