Petr D. a jeho přítelkyně měli na povrch idylický vztah. Bydleli u Petrových rodičů v půdní vestavbě, měli psa a plánovali dítě. Byli mladí. Petrovi bylo 23 let a Janě 22. Není lepší situace než takový, na pohled bezproblémový vztah. Není lepší situace pro fiasko. Maminka Jany byla středoškolská profesorka. Byla nějaka “Pí-ejdž-dý-er” nebo co.
Často o ní vyprávěl prostě jako o učitelce (neměla prý označení učitelka ráda). Tatínek byl středně velká firma. Respektive podnikal. Prodával nějaké obráběcí stroje do velkých fabrik. Tatínek byl “Inženýr”.Štastná rodinka. Janu vychovávali ve stylu akademického života. Delší, jak patnáctiminutový pozdní příchod byl kázeňsky potrestán, doma se mluvilo zásadně spisovně, jezdilo se na dovolené né odpočívat nebo poznávat jiné kraje ale poslouchat tatínkovi přednášky o místním trhu s “lysáky” či maminčiny monology o zdejší nedostatečné vzdělanosti.
Petr po zkušenostech nerad navštěvoval Janiny rodiče. Nesnášeli ho. Byl typický příklad toho, v čem viděli lůzu a odstrašující případ pro svoje děti. Vystudoval stavárnu a pracoval jako úspěšný projektant ve firmě svého kamaráda. Měl na svůj věk velmi slušný plat. Byl sečtělý, chytrý. Jenže neměl akademické vzdělání. To byl kámen úrazu. Chyběl mu doktorský nebo alespoň inženýrský titul. Bylo nepřijatelné aby jejich dcera žila s někým jako je on. Neandrtálec, nevzdělanec a milovník rockandrollu. Vše bylo dovršeno tím, když Jana, která byla ve druhém ročníku studia humanitních věd, chtěla studium ukončit (alespoň dočasně) a postavit se na vlastní nohy (zatím byla závislá na rodičích a Petrovi a nebudeme si nalhávat ,taková situace není pro člověka zrovna příjemná). Dostala velmi dobrou nabídku v jedné cestovní agentuře. Uměla perfektně francouštinu a angličtinu a na dobré úrovni uměla ještě další jazyk. (už si z vyprávění nepamatuji jaký). Nástupní plat měla ve stejné výši jako její matka. Tento akt nevůle a rebelie a hereze a vůbec bůhví čeho všeho, vyvolal v jejich rodičích záchvat fanatismu a touze po hlavě Petra. Začali psát udavačné dopisy na firmu, kde pracoval.(obviňovali ho z krádeží). Janě vymývali mozek a nutili jí nahlížet na Petra jako na neperspektivního hlupáka a srovnávali ho s jeho rodiči jako kdyby jeho rodiče byli nějaká lůza. Petrův táta byl velmi šikovný truhlář. Najímali si ho hotely, pro které vyráběl nábytek a všechno možné na míru. Hovořil plynně německy a rusky a učil se jazyku anglickému, ve kterém byl prý již na velmi dobré úrovni. Jeho maminka pracovala celý život jako asistentka v jedné firmě a lidé si jí - alespoň co mi Petr říkal - chválili. Rozhodně to nebyli žádní hlupáci. Ani Petr nebyl. Tedy ještě žije. I jeho rodiče, takže nejsou.
Po několika měsících poštvávání a intrik se Jana s Petrem rozešla. Nevím, jestli měla slabý žaludek na tyto věci a prostě neunesla tíhu a břemeno rozepře se svými rodiči, nebo v tom bylo něco jiného. Já osobně si myslím, že to kvůli jejím zaujatým rodičům bylo. Zaujatým proti všem hlupákům bez vysoké školy. Bez náznaku morálky, bez budoucnosti. Do dneška se té paní smějeme. Má svůj titul, má svůj diplom, má svojí špatně placenou práci a komplexy, léčící si u televize, z toho, že její nudnej život jí zavedl až sem. Myslím že toho i lituje. Petr dnes dělá ředitele zahraničního obchodu v firmě mezinárodního věhlasu a i bez titulu toho dokázal víc než oba Janini rodiče dohromady. Nejen že si našel děvče jiné. Má tříletého syna o kterém říká, že ho klidně bez váhání nechá jít na učiliště. Bude to čistě jeho rozhodnutí. (I když Petr si později titul stejně vysloužil - vystudoval ekonomický obor na dálkovém studiu) .Jak říká, “není důležitý ,co máš na nějakym papíře ale co máš chuť dělat a jestli jsi schopnej se to naučit.Ta kráva se dokázala akorát tak naučit sekýrovat lidi.” Má recht ten kluk.
