Jásir,Barack a jak že se jmenuje ten z Číny? Nobelova cena v praxi.

Dnes ráno, jsme po delší době vstali bez problémů. Šel jsem pohladit Nessie. Seděla zase tím svým člověčím posedem (jak říkáme „na kámoše“). Pozdravil sem jí a sedl si k ní. Objala mě jak člověk. Packy mi dala okolo krku. To člověka potěší. Stejně jako když máte doma teplo a někoho, s kým to teplo sdílet. Zapnul jsem TV a uvařil si kávu. Ve zprávách běželo cosi o Nobelově ceně míru. Osobně bych jí udělil Nessie, jelikož zažehná všechny domácí hádky. Stačí pohled na tu přiblblou tvář a smutné oči a veškerý žár bitvy je pryč. Nessie nikdy nebyla zavřená ve vězení (jednou se omylem sama zavřela na 6 hodin do předsíně), nikdy nepodepsala žádnou chartu. Nenosí ani šátek palestinského typu ani nepíše absurdní dramata. O mír se však postarat dovede.

                Šli jsme ven, kde bylo téměř na 60ti% ulice vyhrazen zákaz vstupu kvůli padajícímu sněhu. Chodili jsme tedy cikcak ulicí. Opět jsem přemýšlel o té ceně. Cenu si má člověk zasloužit. Vyhrát. Ceny se dávají za vykonané úsilí a předčení ostatních v určité disciplíně.  Zatím instituce Nobelovy ceny míru vypadá jak nástroj pro propagandu názorů světových elit. OSN, nebo Barack Obama. První černý americký prezident ve své funkci ještě ani neutřel stůl a už se o něm uvažovalo v souvislosti s Nobelovou cenou míru. Nechci se zastávat tyranského režimu v Číně, ale v něčem má jednohlasně pravdu. Že se tímto konání snaží ovlivnit veřejné mínění. Každopádně po ranních procedurách a návratu domů Nessie opět mírumilovně lehla na gauč. Asi jí také koupím Nobelovu cenu míru. Nebo alespoň pořádnou kost. A na závěr naivní cintát Alfreda Nobela.

Moje továrny na dynamit zřejmě ukončí války dříve než všechny ty vaše kongresy. Ten den, kdy dva armádní sbory budou schopné zničit jeden druhého během sekundy, se všechny civilizované národy s hrůzou odvrátí od války a rozpustí své armády.