Probudil jsem se do brzkého rána. Od té doby jsem již nezabral. Nessie chrápala, přičemž vydávala zvuk jak dřevorubec s elektrickou pilou. Přemýšlel jsem o všem možné. Bylo to zvláštní at jsem pomyslel na cokoli, během tří sekund jsem byl opět v lese na mezi a kolem mě padající stromy pod nátlakem motorových pil. Nějak jsem to takto přečkal do zazvonění budíku.
Konečně jsem vstal a ještě se zavřenýma očima přivítal ospalou Nessie. Následuje čištění zubů snídaně a káva. Zprávy, které mě poslední dobou zajímají čím dál méně a příprava na venčení. Nessie se vůbec ale vůbec nechtělo. Jediné co mě zaujalo, byla zpráva o Julianu Assangeovi. Zakladatel serveru wikileaks. Dnes s ním začíná soud.
Vyšli jsme ven a praštil mě ten nepříjemný chlad. Sněžili lehké studné vločky, které vám ze všech stran lítají do obličeje. Hnus. Pěkně to klouzalo. Procházel jsem se po poněkud nestandartně prázdné ulici a čekal, až Nessie vykoná veškeré své povinnosti. Všude bylo ticho. Né tak tomu dnes bude ve Velké Británii, kde se koná výše zmíněný soud. Soud se člověkem, který zveřejňoval státní tajemství, ohrožoval bezpečnost. Aleje vůbec státním tajemstvím názor člověka na jiný stát? Člověka, který vystupuje za danou zemi a škodí jí tak? Je narušením bezpečnosti zveřejnění faktů o přesunech armád v jižní Americe? Lidé přece mají právo na to vědět, čeho se jejich země účastní a jaké kiksy udělala. Odhalil snad tento server něco víc? Nějaké dalekosáhlé spiknutí? Proč se proti němu semklo tolik lidí? Jak již někde psal (a jeho názor se mi líbil) pan Assange by mohl zažádat o azyl v ČR a vnést trochu srandy do naší politiky. Ovšem chápu, že jsme malá ryba. Někde ve světě se děje něco hrozně velkého a špatného a to z nás lidí dělá nevědomky blbce. Co bylo odhaleno? Tajné spiknutí zednářů nebo chovatelů Papuňáků? Těžko říct ale pouze úlet sekretářky se šéfem úřadu to patrně nebude. Šli jsme domů, dopil jsem kávu a vyrazil do práce. Nessie asi nezajímá spiknutí akvaristů či iluminátů ale zajímá jí co bude baštit. To je možná většinový postoj společnosti. Možná, kdyby věděli víc, bylo by to pro ně jen nebezpečné. Ale vás nikdy nelákalo vědět víc? Nebýt nedobrovolným (i když někdy dobrovolně) blbcem?
A na závěr cintát Jana Wericha, věčného bojovníka proti lidské hlouposti
Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem.
