Chrchlá celá rodina i autobus aneb zdravotnictví jakza krále Klacka

nes ráno jsem jel do práce téměř plným autobusem. Trochu se ochladilo a tak jako každý rok většina naší populace je do nějaké míry postihnuta nachlazením či chřipkou. Já už třetí den. Ovšem, do práce se musí,  neboť kdo by nakrmil hladové krky a uhasil nehynoucí žízeň že? Nebyl jsem tedy jediný, kdo ve snaze zakrýt svou indispozici v autobuse chcrhlal do kapesníku a zakrýval se při tom rukou. Byla to jako hřbitovní hudba. Orchestr. Čtvero ročních období v pozměněné verzi marodů. 

 

 

Studenti, produktivní i důchodci se přemohli a nastoupili do veřejné dopravy rozhodnuti splnit své povinnosti i za cenu roznášení bacilů a šíření paniky do světa (to bylo nadsazené ale pro ilustraci vhodné). I já jsem se cítil nezodpovědně místy až trapně. Vyrazil jsem mezi lidi s tímto postižením, které velmi snadno přenesu na další a další a Fibonachiho posloupností ohrozím fungování civilizace (zas nadsázko jo.) Ovšem ptám se proč? Proč nemocní lidé v 21. století musejí riskovat své zdraví a zdraví ostatních? Proč nemohou zůstat doma, vyležet svou nemoc a využít kouzla prokrastinace. Vždyť z chřipky či nachlazení se člověk při správném režimu dostane během několika dní. Ovšem systém a legislativa je nastavena tak, že během těch pár dní přijdete poměrně o dost peněz. Co si budeme nalhávat, peníze jsou bohužel poměrně důležitá věc.

                Výpadek třídenní mzdy může být až likvidační. Proč? Protože naše zdravotnictví funguje desetiletí na principech tržního hospodářství? Zaplať, dám ti razítko? Protože zdravotnictví je prorostlé byrokracií, že na léčení není čas? Protože je někomu líto zaplatit 30 korun za ošetření?  Od každého trochu ne?

                Zdravotnictví zejména na obvodní vrstvě je již dlouhá léta v bodu mrazu. Jen praktici stárnou, jinak se nic nemění. Za dvě stovky si můžete nechat potvrdit černý kašel či španělskou chřipku. Následky byly takové, že si lidi ordinovali nemoci dle toho, zda se jim chtělo či nechtělo do práce. Přišlo opatření. Tři dny neproplacené nemocenské. Důsledek? Nemocných je méně. Nebo alespoň papírově.  Kdyby praktičtí lékaři a vůbec celá tato vrstva, kdyby byla na vyšší úrovni, dalo by se tomu předejít. Pokud by lékaři opravdu řešili to, co mají, namísto nesmyslného papírování, razítkování, přeposílání, mohli by s e naplno věnovat své práci. Pokud by byla větší motivace, mohl by i namísto předepsání aspirinu či paralenu nebo rovnou napsání antibiotik prozkoumat pacienta a určit diagnózu a léčbu. Zaměstnavatel by se pak nemusel bát, že ho zaměstnanec okrádá, protože si doma válí zadnici s potvrzením o malomocnosti. Legislativa by se mohla upravit a mohla pomoct opravdu nemocným. Je to možná dost jednoduchý pohled na věc ale jak se tak říká v jednoduchosti je síla. To že klesá počet návštěv u lékaře (který trval nějakou dobu od zavedení 30ti korunového poplatku) nebude jen známka toho že méně lidí je nemocných, a nebude to jen známka toho že méně lidí přestává zneužívat aparát ( i když po prvním boomu poklesu návštěv se opět vše vrátilo do starých kolejí). Jen na to méně lidí má peníze. Ceny úplatků rostou. Suma sumárum. Nepochybně lidé nemají zájem o to být oficiálně nemocní, jelikož je to prostě existenčně nemožné. Lékaři nemají zájem léčit pacienty, jelikož je to práce navíc. Legislativa nemá zájem se změnit, jelikož nějak to funguje a když pomineme sem tam epidemie chřipky tak je to v pohodě. Zaměstnanec nemá zájem vyplácet mzdu za čas na nemocenské, jelikož mu to legislativa nenařizuje.

No a všichni si na to zvykli a proto budu ještě pár dní jezdit v autobusu plném chrchlajících lidí.

Ale je tohle zdravá společnost ?

Na závěr: daly by se peníze z pojistného využít lépe než vyplácením dozorčích rad pojišťoven, vysoce postavených manažerů, auditorských společností a právníků? Pojistné má sloužit zejména pro pojištěnce. Ne?

Hezký hlenitý den