Po ránu je tma. Začíná čas života ve stínu. Tma pokryje naše životy a my lidé pracovití, budeme čekat na světlo jak na naději. Začal jsem dosti z temna ale nálada je taková. Do práce chodíme za tmy a z práce zase
za tmy. Nessie to nevadí. Spí, ať je světlo nebo tma. I kdyby venku vypukl armagedon, tak Nessie bude vesele chrápat. Pil jsem kávu a sledoval ranní zpravodajství. Zaujala mě zpráva o bitvě u Slavkova. K Brnu se prý sjíždí císařské armády. Zhrozil jsem se a zbystřil zrak, doufajíc ve vřavu. Že by další bitva, která rozhodne o uspořádání Evropy? Že by se bok po boku postavilo znovu Rusko s Rakouskem? Aproti nim multikulturní Francie? Tomu se mi nechce věřit. Posléze jsem byl bohužel zklamán. Jednalo se pouze o repliku bitvy. Tudíž žádná změna. Šel jsem do koupelny a slyšel nářek mé přítelkyně. Nessie se vyčůrala na gauč. Tak přece jen nějaká změna v uspořádání. Ovšem v uspořádání domácnosti. Nessie odedneška nesmí na gauč. Šli jsme ven. Stále byla tma. Na rohu se konala bitva tří císařů. Respektive Nessie, Kokršpaněla a Labradora. Nikdo nezvítězil. Jen já jako úspěšný velitel, jelikož byla opět splněna mise v podobě minimálně jedné louže a jedné hromádky. Šli jsme domů. Pomalu se rozednívá ale pořád je šero. Začíná den. A začíná Lyžařská sezóna. Kéž bych měl čas na Lyže. Už dlouho jsem nebyl. Jsem zvědav, s jakou letos dopadnou vlekaři. Pro ně je počasí ideální. Pro nás pro Pražáky né moc ocenitelné. Pro Nessie? Kdo ví. Zatím vypadá spokojeně. Uvidíme na Silvestra na horách (bez lyží) možná s Napoleonem.
A nakonec opět cintát dnes od nikoho jiného než od Napoleona Bonaparte
Největší ze všech nemravností je, chápe-li se kdo práce, jíž nerozumí.
