Tak Václav Klaus ml. prý na svém facebookovém profilu zveřejnil, že hned jak po epidemii zasedne parlament, navrhne, ať poslanci rok nedostávají žádnou mzdu a jde to na sanaci škod. Což se nepochybně bude mnohým líbit.
Samozřejmě, že takový návrh, i kdyby snad byl skutečně vznesen, v naší poslanecké sněmovně neprojde. Navíc v rámci škod, které budeme počítat, je mzda dvou stovek poslanců skutečně velmi titěrnou náplastí a nemá sebemenší smysl.
Obou těchto skutečností si je Klaus junior nepochybně vědom. Jako pozitivní tak beru ten fakt, že se tímto způsobem pokouší odlehčit současnou dramatickou situaci a obyvatele země veselým nápadem potěšit.
Ono toho veselého kolem nás totiž moc není. Včera mi pod dřezem v kuchyni odešel sifon. Poslepoval jsem to chemoprenem, jak se dalo, abychom nevytopili sousedy. V normálních časech bych zajel do krámu, koupil nějaké těsnění a dal to dohromady. Dneska, i když ten sifon nikdo nerozlepí a stejně trochu kape (teď už jen kape, neteče…), budu muset patrně zavolat instalatéra, protože on je zřejmě ten jediný, kdo se v nějakém obchodu s instalatérskými potřebami ke kýženému sifonu dostane. Ale je otázka, jestli toho instalatéra dostanu k nám. Místo pár korun za těsnění vypálím několik stovek za nový sifon a práci (a samozřejmě i cestu k nám a zpět) nezbytného řemeslníka.
Krom toho jsme včera taky málem vyhořeli – a jak jinak, může za to koronavirus. Nějakej chytrák mi totiž poradil, že hadrovou roušku nemusím vyvařovat a žehlit, že jí stačí dát do mikrovlnky. Zkusil jsem minutu. Na plný výkon (to je údajně nezbytné). A dobrý. „To je málo,“ sdělila mi manželka, „prej pět minut.“ Také jí někdo poradil. A k mé přidala i roušku svojí. A tak jsme uspořádali kremaci nejen všem případným koronavirům, ale i rouškám samotným.
Hezkou neděli.
