Tak u nás už to dobrý není

Měli jsme kámošku – nějakou Janu – a byla to strašně fajn holka. Z celé vsi jediná opravdová kamarádka. Zemřela, bylo jí 45 let…

Byla nemocná – „bolavé“ srdíčko a cukrovka. V invalidním důchodu, který se dnes (obávám se, že jenom některým, a to nechci být rasistou) zadarmo nedává. Měla manžela, který se bojím, že si nedokáže umíchat ani vajíčka, patnáctiletého syna. Obdobně schopného.

Doma nám hoří svíčka – Jana opustila tento svět s kovidem.