Rychetský myslím si přestřelil

Se vší úctou k paní Vlastě Chramostové, jíž jsem díky svému „mládí“ prožitém v normalizačním Československu jako herečku v podstatě neznal, mi její srovnání s Karlem Gottem tak nějak nesedí.

Hovořím o připravovaných pietních aktech pro tyto celebrity našeho showbyznysu - kdybychom před 50, 40 lety žili v normální, tedy demokratické společnosti, pan Karel Gott by i tak byl fenoménem naší populární hudby. Paní Vlasta Chramostová by se (obávám se…) krčila ve stínu – říkám, že hlubokém stínu – hereček, jakými byly např. Jiřina Šejbalová, Dana Medřická, Jiřina Jirásková nebo třeba Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová… atd.

Zkusme srovnávat srovnatelné – nebo pak (z hereckých profesí) navrhněme na svatořečení pana Vlastu Buriana - a alespoň blahořečení dopřejme takovým, jakými byli například Jan Pivec, Zdeněk Štěpánek, Václav Vydra, Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, Jiří Sovák či Vladimír Menšík.

Za svatou – jsme teď  v hudební branži - bych pak po její smrti rovnou prohlásil paní Martu Kubišovou (Marto, promiňte mi to prosím…), neboť byla tou, která v Supraphonu prodávala desky a nezpívala, protože nesměla.

Karel Gott byl víc než spousta jeho kolegů. Jméno Vlasty Chramostové tu v porovnání s jeho významem výrazně kulhá.

Hezký nedělní večer a klidně do mě kopněte – co jsem napsal, já to vím, je holý, pro mnohé nepříjemný fakt.