Stalo se tak 31. října, kdy byl povolán na personální oddělení firmy, kde mu byla předána výpověď. Na odpolední nastoupil ve 14 hodin, o třicet minut později byl bez práce.
Z naší výrobní divize odešel jeden. Tentýž den fabriku muselo opustit ještě dalších šest lidí, neboť práce je prostě málo. Nebo míň… Asi se to dá pochopit – firma se ke všem propuštěným postavila velice solidně, všichni dostali i odstupné ve výši tří měsíčních platů.
Potud asi v pořádku. Jenomže 1. listopadu nastoupilo do práce 7 nových zaměstnanců. Všechno Ukrajinci… všechno muži, kteří jsou tak nějak málo ochotní bojovat za svou vlast.
Opravdu Česká republika neplatí firmám za to, že zaměstnají Ukrajince? Všude to tvrdí… propustili jeden den sedm lidí, kteří pro firmu pracovali roky, svou práci uměli, zvládali jí, aby druhý den přijali sedm lidí, kteří o ní nevědí vůbec nic? Kteří se ani nedomluví… na to máme ve firmě najaty figury, které tlumočí. Ne jednoho týpka, hned několik.
Odstupné pro sedm lidí dělá skoro milión. Každý personalista vám potvrdí, že zácvik každého jednoho nového zaměstnance, než zvládne svou práci odvést v odpovídající kvalitě a přiměřeném čase, stojí desítky tisíc korun. To nemluvím o tom, že je fabrika musí obléci, vybavit předepsanými ochrannými pomůckami.
Tak proč tyhle personální rošády?
Buď nám naši vládní činitelé lžou a firmy, které zaměstnají válkou sužované Ukrajince nějakým tím „obolosem“ dotují, nebo kvalitní ukrajinské personální agentury vesele uplácejí management firmy, aby jejich lidi zaměstnal. Možná ano - Ukrajina je svou korupcí vyhlášená.
Někdo z toho profitovat patrně musí. A je to špatně!
