To se říkávalo před pár desítkami let. Šedesát mi ještě není, byť už stříhám pověstný metr, v Rusku jsem nebyl, takže jsem nemohl navštívit ani mauzoleum na úhlavním moskevském náměstí.
Přesto si troufnu s nesmělou radou přijít:
V této blbé době neexistuje nic, co by pomohlo než to, co se realizuje. Ať jakkoli nelogicky, hloupě, zmatečně. Zkousněme to, snad už to dlouho trvat nebude. Troufám si tvrdit, že jakékoli jiné vlády by na tom s výsledky boje s koronavirem nebyly lépe: vyhlašovaly by obdobná opatření - stejně nelogicky, stejně zmatečně, stejně hloupě.
Umírají kolem nás stovky lidí denně, ať už s covidem nebo proto, že se jim kvůli covidu nedostalo odpovídající lékařské péče.
Babiše – a troufám si to předpovědět – bude stát pandemie koronaviru premiérské křeslo. Místo něj (bude to dlouhé, protože ANO volby i přes tenhle průšvih vyhraje a první vlády bude sestavovat právě tahle strana – nebo hnutí, chcete-li…) přijde buď Bartoš nebo Fiala. S jednoznačným zadáním: buď se jeden z nich „sčuchne“ s nenáviděným Babišem, nebo se budou muset spojit spolu.
Což se obávám, že bude velká taškařice a dlouho to myslím si fungovat nebude.
Abychom se pak za určitý čas nedostali k tomu, že jsou dnes lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že v „reálném socialismu“ jim bylo líp, nebudou jejich potomci podobně vzpomínat na Andreje. Ono se to na něj všechno samozřejmě hodí, stejně jako se to po sametové revoluci (a dlouho a dlouho po ní) hodilo a házelo na komunisty.
To je takový náš kolorit…
Možná je to pitomej názor – nakonec těch šedesát mi ještě není, v Rusku jsem nebyl a Lenina skutečně neviděl… ale aby na tomhle šprochu té pravdy nebylo – aspoň trochu!
