Jednoznačně jsem pro fair play. A to i v předvolební kampani kandidátů na post prezidenta republiky. A tady je těch nefér úderů poměrně dost.
Jeden z nich: se zájmem jsem si na tomto blogu přečetl například příspěvek kolegy Jiřího Čumpelíka „Nelže nám taky trochu Generál?“, přičemž mne zaujalo jedno jeho tvrzení (cituji:) „Jedno nám Generál ale zamlčel: že před vstupem do KSČ musel souhlasit a osobně podepsat klauzuli schvalující invazi cizích vojsk v roce 1968.“
Podle kolegy Čumpelíka to měl prozradit bývalý poslanec KSČ Vojtěch Filip.
Skutečně něco takového musel Petr Pavel podepsat?
Je mi dnes šedesát let. Rok 1968 jsem zažil. Vzhledem k tomu, že jsem říjnové dítě, jsem na základní školu nastupoval s ročním odkladem, takže v době vstupu armád Varšavské smlouvy na území Československa jsem chodil do školky.
Co si z toho období pamatuju?
Můj táta nosil v klopě saka zapíchnutý odznak Dubčeka. Vzhledem k tomu, že odznaky sbíral, mne několik let poté překvapilo, že jsem v jeho sbírce tenhle odznáček nenašel. Pamatuju si, že jsme na procházce se školkou po strašnickém sídlišti jako děti vykřikovaly RUSI, KUSY!, aby naší hrdinnou, proti invazi takto brojící skupinku natřela nějaká iniciativní občanka a já jsem pak doma dostal na zadek a velmi důrazně mi bylo rodiči vysvětleno, že nic podobného dělat nemohu. „Vocogou“ jsem samozřejmě netušil, proč mě bolí prdelka jsem nechápal. Pak si také ještě vzpomínám na to, jak jsem stál s tátou na Václaváku „nad koněm“ a díval se na rozstřílenou fasádu Národního muzea. Nepamatuju si, že bych tehdy při procházce Prahou viděl jiný tank než ten s číslem 23 na náměstí Sovětských tankistů. Možná to ale bylo tím, že se tatínek při našich pravidelných toulkách hlavním městem „exponovanějším“ místům prostě vyhýbal.
A to je tak zhruba všechno…
V průběhu života v reálném socialismu, a to i jako dospělý, jsem samozřejmě vyplňoval celou řadu dotazníků. A ano, vztah k roku 1968 v nich byl významnou a oblíbenou anketní otázkou. Ovšem s tím, že byla odpověď jednoznačně limitována věkem. Nepamatuju si přesně, kolik vám v roce 1968 mělo být let, abyste odpovědět musel – určitě ale minimálně patnáct. Na sto procent však vím, že já jsem jako ten, kdo na svět přišel roku 1962, nikdy na tuto otázku odpovídat nemusel a ani jsem na ni neodpovídal.
I komunista věděl, že ptát se kohokoli na jeho šestiletý názor je pitomost.
Petr Pavel je o jedenáct měsíců starší než já. Osobně si myslím, že nám lže Vojtěch Filip (tady prostřednictvím kolegy Čumpelíka), protože Petr Pavel nikdy nemusel souhlasit, natož osobně podepsat klauzuli schvalující invazi cizích vojsk v roce 1968.
Nebo se mýlím já? Samozřejmě na rozdíl od kolegy Čumpelíka pod svým příspěvkem otevírám diskusi (kdyby jí otevřel on, tenhle příspěvek bych nepsal a reagoval bych v ní...) a oslovuji především ty starší, než jsem já, kteří si z té doby pamatují víc, aby mi svůj názor, svou osobní zkušenost s dotazníky pídícími se po vašem vztahu k osmašedesátému roku napsali.
