Čím více soukromých podnikatelů, tím líp

V pátek jsem se úplně polekala, jestli se mi nepřihodilo něco podobného jako v seriálu Dallas, kdy se udivené Pamele zjevil ve sprše Booby Ewing, ačkoliv byl cca ve 20 epizodách zpět, mrtvý. Pamela si promnula oči a sdělila, že měla té noci zlý sen, že Bobby zemřel a jelo se dál, zase s Bobbem na palubě.Tak to jsem si pomyslela taky, když na mě hulákal autobusák, že se ta doba nezměnila, že se mi to jen zdálo, že jsme stále na konci osmdesátých let. Opravdu hulákal, že zavazadlo patří do zavazadlového prostoru a já jsem se s ním opravdu nehádala, protože to má svoji logiku.

Chtěla jsem nastoupit se skořepinovým kufříkem s kolečky, ve kterém jsem měla pouze notebook (jen tak tak se vešel), dovnitř autobusu. Kufřík (50x30 - na cedulce psáno -palubní) jsem vezla jako dárek k narozeninám, tak jsem využila jeho prázdného prostoru pro uložení notebooku, jinak jsem nic nevezla.

Hned jak jsem se objevila ve ve dveřích s nápisem na boku vchodu - prosím neopírejte hlavu o sklo, mávnul na mě kyselý obličej rukou a sdělil mi, že kufřík mám dát do zavazadlového prostoru. Jemně a lehce jsem se snažila sdělit, že mám uvnitř toho zavazadla jen počítač a ... už jsem víc nestihla říct, jakože si ten kufřík dám pod nohy. Pan řidič vstal a počal hulákat - viz výše. Kuňkla jsem, že si nejdřív ten počítač vyndám a šla jsem vykonat to, co po mě žádal. Uložila jsem prázdný kufřík do zavazadlového prostoru.

Po vystoupení z autobusu v cílové zastávce jsem musela poprosit mladíka, aby mi kufřík podal, protože jinak bych se na druhý konec toho zavazadlového prostoru musela plazit po břiše. Překvapilo ho, že je kufřík prázdný :-). Na lavičce na stanici sedmičky jsem uložila notebook zpět do kufru a šťastně dojela domů.

Tato soukromá společnost, zajišťující dopravu Praha-Volary používá na tříhodinovou cestu jeden autobus jakž takž a druhý autobus, který nemá ani opěrku hlavy (možná to vysvětluje ten nápis :-)). V zimě do autobusu táhne a v létě je v něm k zalknutí.
Abych nebyla jednostranná, musím říct, že pan řidič (oba) jezdí dobře a spolehlivě, dá se říct, že je to dobrý řidič (oba), pokud mohu posoudit, ale chování má pod psa.

Víte co jsem udělala? Sice si budu malinko komplikovat život, budu muset přesedat, ale v neděli pojedu z Prahy do Volar s konkurencí. Slibuje kde co, i wifi, tak uvidím. Jistý znak na zlepšení se tu již rýsuje. Když jsem si objednávala týden předem místenku, autobus byl již cca z poloviny zaplněn. Když jsem pohlédla na stav místenek autobusu se zapomenutým čertem z totáče, tak tam nebylo obsazeno ani jedno sedadlo...

P.S. 

Jednou jsem jela z Prachatic do Prahy, kde  vládla v autobusu řidička, která mohla z fleku dělat kapitána na lodi, rázná, určitě by si uměla poradit i se vzpourou, ale i laskavá. Vynadala klukům, že stáli na zastávce za klandrem, což si příště ať už ale nedovolují (co kdyby jí někdo zahučel pod autobus), každému místenkáři sdělila kde najdou své místo (číslování míst je někdy docela náročné vypátrat), na všechny se usmívala, postavu měla jako matka pluku, měla slušivý svetr a košili s modrou kravatou a jela báječně.Bylo na ní vidět, že jí její práce baví a má ji ráda. S tou bych se nebála jet až na Makarskou.

Jako bonus poslala kolovat po autobusu košíček s bonbónama. Však taky podstatnou část jejího plného autobusu tvořili mlaďoši :-)