Jen na skok

Tak já už jdu, řekne téměř po hodině návštěva, která přišla původně na skok, protože, dle jejího tvrzení má doma téměř zkynuté těsto, ale zaběhnout musela, protože ta novina, co vám přinesla, nesnesla odkladu.

 Vyjevení noviny zabralo asi tak 5 minut čistého času, hrubého asi 10 minut. Hrubý čas se skládá z pozdravení, zdůvodňování, proč se návštěva přiřítila neohlášená, a že to bude opravdu jen na ten pověstný skok.

Je jasné, že nejsem tak zpozdilá, abych nevěděla, že skok bude ve skutečnosti běh na delší trať, ale co se dá dělat, odložím klávesnici nebo něco jiného co mám právě v ruce a s čím pracuji, jako třeba smeták, vysavač či hrnec a zvu k posazení. Nenene, opravdu jen na skok a tak stojím hodinu, bolí mě nejen nohy, ale i záda, nenápadně se opřu o nejbližší podporu, protože i na opakované pozvání k sezení se ozývá pořekadlo o tom skoku.

Když už řekne návštěva tu toužebně očekávanou větu, tak já už musím jít, těším se, že bude všemu utrpení konec. Ale ouha, návštěva si vzpomene na další plk, o který mě nemůže připravit a pokračuje v líčení čehosi, co už téměř nevnímám, protože se ji snažím hypnotizovat, abych ji dostala alespoň ke dveřím. Po chvíli zazní, že už teda jde a stále se nehýbá, ještě mi musí sdělit, že jejich Vanda jede do Ameriky a Žanda do Francie na hory, že je všechno drahý, jo to dřív byl chleba za pět korun a drrr….. Já mám vždycky neodolatelnou chuť takovou návštěvu postrčit ke dveřím, ale místo toho mám na tváří křečovitý úsměv a pot mi teče po zádech. Konečně návštěva opravdu jde a já se zhroutím na nejbližší sedadlo.

Jedna naše sestřenice měla tchána, který něčemu takovému uměl udělat rázný konec. Když návštěva řekla, že přišla na skok nebo jen na chvíli, či jen tak, požádal o časové upřesnění. Když řekla, že na deset minut, tak natáhl budíka na 10 minut, když na půl hodiny, tak na půl hodiny, atd.. Po zazvonění budíku řekl: “Konec návštěvy” a návštěvu vypakoval slušně, leč nekompromisně. A měl s tím docela i úspěch. Po městě se povídalo, jak je ten pan Iksypsilon veselá kopa.

Tak na to já bych neměla odvahu a proto zaslouženě trpím.