Bábochlap, či co

Co pamatuji, tak starší ženy na malých městech a vesnicích nosily za socializmu tzv. bavlněné, šatové zástěry, nejlépe propínací, s rukávem i bez, různých vzorů. Tuto zástěru měly v parném létě na holém těle, jindy pod ní měly různá obnošená trika a tepláky. Účesy měly téměř unifikované, buď krátká hustší trvalá, nebo vystříhané rovné vlasy, zkrátka jako bábochlap. Když byl vítr, pak měly na hlavě šátek, když bylo bláto, pak holínky.

Šatové zástěry jsou věčné...

Vzpomněla jsem si na to, když jsem dnes vyběhla pro ovoce, zeleninu, protože jsem si uvědomila, jaká móda starších žen vládne dnes. Buďto elasťáky dlouhé, nebo pod kolena, k tomu halenu, ale to v lepším případě, jinak dlouhé tričko s kulatým výstřihem a pod břichem dvě kapsy. K tomu ještě nezbytná francouzská hůl. Tolik starších lidí s franckou jsem dříve neviděla, jako teď.

Když jsem naposledy jela v Praze tramvají, tak přistupovalo tolik starších lidí s holí, že už je neměl kdo pustit sedět, půl tramvaje obsazené občany s holí. Ano, je fakt, že se věk prodlužuje, ale taky je fakt, že jsme dost silný poválečný ročník, který zestárl a taky že se nějak neuneseme. Trpí naše kyčle, kolena a proto už neujdeme metr bez hole. No jasně, nemůžu to tvrdit paušálně, ale nějak toho okolo mě přibývá.

Žiju teď na přeskáčku v Praze a na Šumavě. Zatím, co v Praze bez nalíčeného obličeje a pečlivě upraveného vzhledu nevyjdu, pak ˇhádejte, v čem jsem šla dnes pro tu zeleninu.  Ano, v elasťákách pod kolena, v tom tričku s kulatým výstřihem a dvěma kapsama na něm, z místního čínského domku módy. A s jednou francouzskou holí (jasně, mám artrózu jako hrom). Potkávala jsem své spoluobčanky oblečené podobně, jakoby nás oblékala armáda spásy, i s tou franckou. Uvědomila jsem si, jak snadno se člověk přizpůsobí pohodlí…

 I ty mladé v elasťákách...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Možná už na věky je pryč doba, kdy ženy, mladé i staré, ve městě i na vesnici nosily odložené šaty a přes ně zástěry různě zdobené i barevné, kdy jim to moc slušelo i doma, kdy se nemusely bát otevřít někomu, kdo zazvonil u jejich bytu. Škoda.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Naďa Dubcová | pondělí 9.6.2014 21:10 | karma článku: 20,17 | přečteno: 2195x
  • Další články autora

Naďa Dubcová

Nepamatuji se.. pamatuju...

10.11.2019 v 19:47 | Karma: 24,13

Naďa Dubcová

O smrti, o mé smrti

3.11.2019 v 10:10 | Karma: 20,92

Naďa Dubcová

Prej jako křísit dinosaura

1.11.2019 v 9:58 | Karma: 25,24

Naďa Dubcová

Jen na skok

23.10.2019 v 12:31 | Karma: 18,52