Pojištění, jak to všechno vlastně začalo? A kde? A jak?

Pojďme se společně podívat do dob, kdy vznikla myšlenka pojišťění. Podíváme se do dob pirátů a mořeplavců.

autor: pixmac

Neuplyne už ani jediný den, aby nás reklama ve sdělovacích prostředcích nemasírovala nabídkou nejrůznějších pojistných produktů. Houfy agentů táhnou krajem a přesvědčují, že právě s nimi sjednaná smlouva zaručí celoživotní štěstí. Někdy skutečně můžete tento produkt potřebovat; abyste však uměli rozhodnout, jaká rizika a v jaké výši je nanejvýš nutné zajistit a kdy se naopak jedná už jen o sponzorování pojišťoven a pojišťováků, je třeba se ve věci alespoň rámcově orientovat.

Dnes je pojišťovnictví jistě velmi zajímavý, celosvětově rozšířený byznys. Jak to ale vlastně všechno začalo?

Je známo, že Féničané, ve starověku jeden z obchodně nejúspěšnějších národů, založili svoji prosperitu na vynikajícím mořeplaveckém umění. Babyloňané byly také úspěšní obchodníci, jejich tajemství pro bohatší život jsem popsal v následujícím článku: Tajemství Babylonu - sedm jednoduchých pravidel pro bohatší život . Obchodní lodě brázdily vlny Středozemního moře a rozšiřovaly oblast fénického vlivu do stále vzdálenějších míst. Mimo jiné založili Kartágo, které později svým vlivem konkurovalo i všemocnému Římu a málem se mu podařilo jej vojensky porazit, a na severozápadě obchodní centrum Massilii, kterou dnes známe pod názvem Marseille. Ovšem situace nebyla tak úplně idylická. Flotilám hrozila mnohá nebezpečí, počínaje mořskými bouřemi a konče nájezdy pirátů. Každoroční ztráty na lodích i posádkách byly značné. Náklady na stavbu lodí tehdy, podobně jako dnes, byly nemalé.

S piráty se pokoušeli Féničané vypořádat v té době obvyklým způsobem: pokud jim některý z nich padl do rukou, velmi pomalu ho zaživa stáhli z kůže. Systém příliš dobře nefungoval, nájezdy pirátů neřídly. A na špatné povětrnostní podmínky tento postup neměl vliv vůbec, ačkoli se rituální popravy provozovaly jako oběť příslušným bohům, kteří měli tenkrát počasí na starosti.

Pokud přišel o galéru či dvě bohatý rejdař, určitě mu pár dní nechutnalo. Ale majitel pouze jedné či dvou lodí byl ohrožen přímo existenčně. Problém vyžadoval řešení, a to rychle.

Jak už asi tušíte, princip pojištění byl záhy na světě. Jestliže se několik, řekněme patnáct, co do majetku menších majitelů obchodních lodí dohodlo na společném podniku a vložilo do něj jako základní kapitál každý jednu galéru, pak v případě ztráty jedné či dvou z nich utrpěl společný podnik ztrátu ve výši jedné či dvou patnáctin celkového majetku. Nikdo ze zúčastněných však nezůstal na mizině, což by se stalo obchodníkovi samotnému. A pokud podnik odkládal v průběhu roku část zisku stranou, nebyl problém flotilu opět doplnit. 

Dnes již není třeba zakládat vlastní pojišťovnu, pokud snad nehodláte v této lukrativní oblasti podnikat. Postačí, pokud s dostatečně kapitálově vybavenou institucí (pojišťovnou) uzavřete dohodu (pojistnou smlouvu), že za určitou úplatu (pojistné) převezme na sebe předem určené riziko, jež by pro vaše domácí či podnikatelské hospodaření znamenaly vážné ohrožení. 

Z uvedené archaické historky plyne několik poměrně současných doporučení:

• 
  Rizika, která jsou pro náš profesionální či osobní život kritická, je třeba zajistit
• 
  Zajišťujeme jen takové rizika, která nejsme sami schopni zvládnout
• 
  Povšimněte si obratu „předem určené riziko“ – při uzavírání smlouvy je třeba se ujistit o tom, co je a co není pojištěno; pokud to zjistíte až při pojistné události, pravděpodobně budete příštích pár dnů bez nálady
• 
  Důležitým prvkem zajištění je tvorba vlastních majetkových rezerv – jak se zvyšují, snižuje se nutnost pojištění, a o to více prostředků můžeme využít pro jiné účely

Obdobného jednoduchého principu rozdělení rizika využívají i další finanční instituce a podniky, především otevřené podílové fondy. A o těch jsme si povídali v tomto článku: Zhodnotit finance anebo nechat pod polštářem