V minulých dvou článcích jsme řešili poplatkovou politiku. Poslední článek byl zaměřen na spořící účty, které v podstatě spořící nejsou, pouze se tak nazývají.
autor: pixmac
V dnešním článku se zaměřím na dva nejvíce vydělávající produkty pro banky, na nenasytné kreditní karty a spotřebitelské půjčky. Oba tyto produkty jsou velmi drahou záležitostí pro nás smrtelníky a jen málo kdo si dokáže spočítat, kolik vlastně bance nechá na úrocích. Pokud nechcete, aby Vám stoupl tlak nebo nechcete jen tak kroutit hlavou, tak raději přeskočte tyto řádky. Proč? No je to snadné, v tuzemsku máme výrazně vyšší úroky na spotřebitelských a kreditních kartách, než v sousedních zemích, přestože inflace se pohybuje v ostatních evropských zemích stejně jako u nás kolem 2-3%. Tak například Němci, Francouzi a další země zaplatí každoročně úrok „jen“ 7% na spotřebitelském úvěru. Byl proveden i průzkum, ze kterého vyplynulo, že v Česku platíme jedny z největších poplatků za „spotřebáky“ v Evropě. Je to stejné jako s bankovními poplatky. Pokud jste četli mé předešlé články zaměřené na bankovní poplatky a úroky v bankách, tak Vás tato informace nezaskočí, protože naše drahé banky a akcionáři by si řezali větev sami pod sebou a taky proč, když nás mohou „natáhnout“ ještě víc. Ovšem pozor, na českém trhu působí již nějaký ten pátek mladé, internetové banky, které nabízejí i tyto neřesti bez poplatků za vedení úvěru, bez poplatků za schválení apod. Proto pokud uvažujete o spotřebitelském úvěru, který Vás má „vysvobodit“ ze závažné situace, tak doporučuji navštívit právě tyto banky. Jedná se totiž o společnosti, které nejsou podle mého názoru tak nenažrané jako velké monopoly, kterým musí někdo zaplatit obrovské budovy přímo na náměstí.
Dnešní situace je podle mého názoru zoufalá, vycházím z vlastní zkušenosti a ze zkušenosti lidí, se kterými se potkávám. Denně nás reklamy doslova masírují nabídkami na půjčky. Jsou nám vnucovány půjčky na dovolenou, na auto, na telefon, na televizi, na dárky k Vánocům, na sportovní vybavení apod. Jsem zastáncem toho, že pokud mě auto živí a přináší peníze, tzn. jsem například řemeslník, který potřebuje dodávku, aby mohl jezdit za zákazníky, tak spotřebitelský úvěr je takové nutné zlo a je to určitá investice do mého podnikání. Ale půjčovat si na dovolenou, na dárky k Vánocům, na nový telefon? To mi přijde nezodpovědné, tento způsob života nazývám spotřebním. Nemám na to, tak si na to jednoduše půjčím, už se nedívám kolik přeplatím, ale mám to a mohu se ukazovat, „že na to mám“. Pak se dostávám do krysího závodu a peníze nepracují pro mě, ale já pracuji pro peníze.
Také se Vám stalo, že Vám při nákupu v supermarketu vlezlý prodejce začne nutit jejich kreditku? Anebo Vám domů poštou přijde v podstatě hotová nabídka na půjčku, kreditku apod. Denně společnosti využívají naší slabé vůle, jelikož ví, že jsme jen lidé a rádi utrácíme, proto se nám podbízejí. Tento hlad nenasytných žraloků ( bank ), vede k tomu, že se lidé neúměrně zadluží, splácí půjčku půjčkami, mají dvě zaměstnání a žijí ve strachu, že zítra zaklepe exekutor. Nikdy v minulosti nebylo tolik osobních bankrotů, exekucí a bohužel s tím spojených sebevražd. První rok začne nenápadně, půjčka na auto, jak říkám nemusí být brána doslova jako špatný úvěr pokud mi auto slouží k práci, ale jestli drahým autem dávám jenom najevo, jak se mám dobře, tak si kupuji něco na co nemám a časem se mi to bohužel vrátí. Další krokem je půjčka na dovolenou, pak na nový telefon a nakonec to zakončím půjčkou na dárky k Vánocům, přece své přítelkyni nekoupím jen obyčejný parfém? Nějaký tablet nebo nový dotykový telefon za 10.000 Kč lépe vypadá. A ejhle, blíží se osobní bankrot. Já sám jsem zkusil jen první variantu, kdy jsem si vzal úvěr na auto, které mi ovšem přináší zisk z podnikání, ale abych si půjčil na ostatní věci mi přijde jako pitomost. Bohužel to začalo už ve škole, nikdo nás neučil o tzv. finanční gramotnosti, o tom jak fungují peníze. Já rozděluji dluhy na dobré a špatné. Dobrý dluh je takový, pokud jeho náklady jsou nižší než výnosy plynoucí z půjčených peněz a pomohou nám rozmnožit majetek. Například hypotéka je dobrý dluh, měsíční splátka je ve stejné výši jako výše nájmu , bydlím ve svém a zároveň mohu majetek postupně zvelebovat a rozšiřovat. Navíc nynější sazby hypotečních úvěrů jsou pod hranicí 3%, což z hlediska dlouhodobosti hraje do karet klientovi. Bohužel kreditní karty ani spotřebitelské úvěry dobrými dluhy nejsou. Přijetí jednoduché zásady: „nekupujeme to, na co nemáme“ nás může ochránit před pastí a žaludečními vředy při nejmenším.
Těm plastovým bombám, jak tomu občas lidé říkají ( kreditkám ), se zcela vyhněme a pojďme se na ně podívat trochu z blízka. Sami víte, že u kreditních karet máme tzv. bezúročné období, ovšem to vyžaduje velkou disciplínu. Odhaduje se, že bezúročné období nestihne využít necelých 80% klientů. Opět není překvapením, že naše banky nás odírají mnohem více než banky zahraniční. V USA považovali za nepřiměřenou úrokovou sazbu již 13%. Na naše bolestivé úroky ve výši cca 17-28% ročně by „amíci“ jen nevěřícně zírali a určitě by si to nenechali líbit, bohužel u nás je jiná mentalita. Průzkumy jasně dokazují, že lidé s kreditní kartou utratí mnohem více, než lidé s hotovostí v kapse. McDonalďs provedl průzkum poté, co na svých prodejnách nainstaloval terminály na platbu kartou, výsledek byl šokující! Zkuste si tipnout? Co myslíte? O kolik stoupl prodej „čizů“? O 10%? O 20%? Ani náhodou!! Po nainstalování platebního terminálu vzrostla útrata jednoho zákazníka o necelých 40%!! WOW! A to byl průzkum, kdy ještě nebyly bezkontaktní platební karty, dnes by toto číslo přeskočilo na úplně jiné, samozřejmě vyšší. Podobných průzkumů existuje spousta a jen potvrzuje to, že vítězí pohodlnost, zaplatí se plastovou bombou a utratí se více než v hotovosti. Sám to znám, je mi líto utrácet peníze, které mám v peněžence, je přece mnohem snazší použít bezkontaktní platební kartu od běžného účtu.
Poslední dobu se objevil další velmi zajímavý produkt, tzv. konsolidace úvěrů, kdy Vám banka sloučí všechny půjčky, kontokorenty, kreditky do jedné velké sumy a vy platíte jen jednu částku. Dává to smysl, ale jako každá banka chce vydělat. Pokud mám několik spotřebitelských úvěrů s vyšší úrokovou sazbou, například 13%,15% apod, tak se určitě vyplatí půjčky konsolidovat v jednu větší s úrokem například 9%, který nyní banky nabízejí. Přínosem pro Vás je logicky nižší splátka, nižší úrok, prodloužení doby splatnosti, tzn. opět nižší splátka a úspora na poplatcích z předešlé banky. Podotýkám, že je velmi nutné a potřebné před podpisem smlouvy vědět jaká je roční úroková sazba (například 10%), ale hlavně tzv. RPSN, volně přeloženo, jak je půjčka nákladová celkově – poplatky, skryté poplatky, vedení úvěru apod. RPSN určuje, kolik celkově přeplatíte. Na konsoladaci se podíváme v dalším článku v našem putování ve vodách financí.
Článek zakončím několika prostými tipy, kterými se řídím já sám:
1) Na co nemám, tak to si nekoupím ( nepůjčím si na to )
2) Žiji dle svých možností
3) Utrácím méně, než vydělávám
4) Peníze se dají mnohem snáze ušetřit, než-li vydělat
5) Nepoužívám plastové lákadla ( kreditní bomby )
