Co to vlastně je finanční gramotnost?

Finanční gramotnost? Selský rozum? Zdravý rozum? Používat hlavu? Víc přemýšlet? Slepě nedůvěřovat? Přečíst malá písmenka? ANO, to je dle mého finanční gramotnost.

autor: pixmac

Pro mě osobně tyto dvě slova nejsou cizí, z toho pohledu, jelikož se s touto problematikou setkávám dnes a denně. Já osobně se na finanční gramotnost dívám jako na selský rozum, který každý z nás má anebo měl by mít. Bohužel finanční instituce dosti sázejí na „úroveň“ naší gramotnosti a využívají toho ve svůj prospěch. Myslím si, a určitě mi dáte za pravdu, že nejlepší zkušeností ve světě financí je osobní zkušenost. O tomto tématu se v médiích stále mluví a píše, ale na druhou stranu je doslova smutné, že zůstáváme jen u toho mluvení. Základní věc, kterou si musíme uvědomit je, že na trhu jsou desítky institucí, které prahnou po našich penězích. Tyto společnosti mají jediný cíl a tím je zisk, který následně odvádí svým akcionářům. Neznám žádnou společnost na finančním trhu, která vystupuje jako charitativní organizace, vždy jde o velké akciové společnosti. Myslím si, že v dřívějších dobách měli lidé více selského rozumu anebo zdravého rozumu, nazveme to jakkoliv. Lidé hlídali daleko více své finance a měli své hospodářství. V té době neexistovaly kreditky a ani je denně nebombardovaly nabídky „exkluzivních“ půjček a proto si myslím, že je velmi důležité být v dnešní době daleko více obezřetný a opatrný než kdy dříve. Prostě a jednoduše používat selský rozum.  Pro mě selský rozum znamená vytvářet krátkodobé a dlouhodobé rezervy, pochopit princip fungování trhu (banky a pojišťovny), nenechat se nalákat k uzavření zdánlivě „výhodného“ produktu apod. Mám pro Vás dobrou zprávu, není potřeba přečíst spousty knih anebo studovat vysokou školu, ale stačí více používat hlavu, zdravě nedůvěřovat, nesnažit se žít nad poměry a hlavně neponechat odpovědnost financí na někom jiném, třeba na státě. Takové ty řeči, že „stát se o mě postará“ je pro mě přinejmenším úsměvné. Samozřejmě se bavím o své generaci, kdy je zapotřebí vytvářet dlouhodobý pasivní příjem, třeba z podílových fondů, o tomto tématu píši v článku: Zhodnotit peníze anebo je nechat pod polštářem. Vytvořil jsem i minisérii o vytváření finančních rezerv, první článek najdete zde.

Máme za sebou úvod na téma finanční gramotnost, chci uvést novou minisérii na téma PODVODY NA FINANČNÍM TRHU. Budu Vás konfrontovat s finančními institucemi, jaké konkrétní pasti, nástrahy a léčky na nás čekají a jaký to má důsledek pro naše peněženky. Budu hodně konkrétní. Společně projdeme jednotlivé témata:

1)      Banky – nehorázné poplatky na účtech

2)      Banky – předražené kreditky a spotřebitelské půjčky

3)      Pojišťovny – poplatky a poplatky

4)      Pojišťovny – výluka střídá výluku

5)      Stavební spořitelny – nekalé prodejní taktiky

6)      Stavební spořitelny – poplatkový guláš

7)      Penzijní fondy – „nejlepší“ zhodnocení v Evropě

8)      Penzijní fondy – dluh střída dluh

9)      Prodejci anebo poradci?

10)   A mnoho dalších (lichva, prodej nemovitostí, směnárny, kampeličky, investiční společnosti)

Pojďme tento článek zakončit něčím pozitivním. Teď jsem Vás vystrašil jak na nás všude číhají firmy, různé společnosti a prodejci aby nás okradly o naše těžce vydělané peníze ale nebojte se. Můžeme začít jednoduchým desaterem České Národní Banky. Tato instituce si je pochopitelně vědoma nekalých praktik na našem finančním trhu, proto vydala užitečné „desatero spotřebitele“.

1)     Nic není zadarmo. Finanční instituce a prodejci služeb jsou podnikatelé a podnikají za účelem zisku. Pokud je Vám nabízena některá služba zdarma, tak za ni zaplatím jiným způsobem.

2)     Mám jasno a slepě nedůvěřuji. Pokud vím co chci, tak si informace mohu zjistit objektivně na internetu a poté se poradit s finančním poradcem, už být připraven.

3)   Vím s kým jednám. Vždy, opravdu vždy, musím vědět s kým jednám. Kdo je ten poradce? Koho zastupuje? Je vidět na internetu? Anebo se schovává za velkou akciovou společností, kde za dva měsíce již nebude a vystřídá ho další deset „poradců“.

4)     Mám finanční plán. Vím kolik vydělám, kolik vynaložím na výdaje, kolik mi zůstane, kolik a kam si spořím, na kolik jsem pojištěný. Vím o svých financí více než kdokoliv jiný.

5)    Čtu všechno. Neznám bohužel člověka, který si kdy přečetl pojistné podmínky, anebo podmínky čerpání úvěru, mám pro to jednoduché vysvětlení. Jsme líní. Čtěte všechno, raději si smlouvu vezměte domů a přečtěte než ji rychle sepíšete.

6)     Dávám pozor na nejasné smlouvy. Čím pochybnější a složitější obchod, tím delší a nejasnější obchodní podmínky. Viz bod předešlý. Vezměte si dané obchodní podmínky domů. Doma si otevřete víno a přečtěte si podmínky. Většinou ani samotní obchodníci nemají přečtenou obchodní podmínky.

7)    Dávám pozor na neodpovídající vysoký výnos. Nikdy, podotýkám nikdy, neexistuje vysoký výnos za nízké riziko. Nikdy. Čím vyšší úrok tím vyšší riziko. Pokud se někdo chvástá jaké mají zhodnocení, tak používejte selský rozum a nedůvěřujte slepě. Chtějte vědět kolik prodejce dostane odměnu, proč jsem nabídku dostal právě já? Proč jsem já ten Váš VIP klient. Pokud Vám prodejce nabízí „super“ spoření a sám jej nemá, asi je někde chyba.

8)    Investiční dotazník je důležitý. Pokud investuji (vytvářím rezervy) tak vždy, opravdu vždy, musím vyplnit investiční dotazník. Odpovídám podle sebe, nikoliv podle prodejce. Na základě dotazníku investuji peníze do zvoleného poměru (konzervativní, dluhopisový, smíšený anebo akciový).

9)      Životní pojištění není spoření. Tento produkt je vhodný na krytí životních rizik (smrt), případně snižování daňového základu anebo využívání firemní klientely na snížení mzdových nákladů.

10)   Chráním svá data. Základní pravidlo číslo jedna: nemám PIN u své karty ani žádné jiné hesla ve své peněžence, mobilu anebo diáři. Vždy musím dostat kopii dokumentu, který podepisuji.

Příště se podíváme na první nekalé praktiky bank a jejich bankovních účtů, poplatků a úročení.