Země česká, žalář můj.

Od mého zatčení v Británii (na základě eurozatykače vydaného českými úřady) uběhlo neuvěřitelných 18 měsíců, přičemž příslušníci a státní zástupcové se mojí osobou zabývají již od roku 2005. Posledních 7 měsíců (od srpna 2009) mi bylo dopřáno účastnit se soudního řízení takříkajíc z "volné nohy", na svobodě. Faktem zůstává, že rozuzlení celého případu je stále v neodhadnutelnu - může to být za měsíc, stejně tak, za jeden nebo dva roky.

Děsí mne to, protože jsem u soudu slíbil, že se budu zdržovat v ČR, dokonce na konkrétní adrese. Kdybych tak neučinil, nebo svůj slib porušil, šel bych velmi rychle zpátky do tzv. "útěkové" vazby, což je představa natolik odstrašující, že jsem prostě smířenej se svou situací.

Nejsem sice vzorem lidských ctností, ale rozhodně nejsem kriminálník. Ve škole jsem nikdy neměl dvojku z chování. Nikdy jsem nebyl podezřelý, obviněný, obžalovaný, natož odsouzený za kriminální čin. Jsem dost hotovej z týhle situace, fakt to není nic příjemného. Teoreticky vše může dopadnout dobře, ale také může celý proces vyústit 8-mi letým vězením. Ívl.

Navíc jsem ztratil skoro všechny kontakty na lidi z Londýna (takže se cítím dost osamělej). Není se co divit. V Londoně a v Anglii vůbec funguje všechno velmi rychle. Čas (výplaty, nájmy) se počítají na týdny, ne na měsíce jako tady...

Takže ve svém osamnění čekám a čekám až soud rozhodne. A čekám v Česku..., kde mi opravdu není dobře.

Než se vyzvracím ze svých nehezkých pocitů, zkusím ze sebe vymáčknout, co mi tady přijde fajn:

Čeština je krásný a hravý jazyk, tedy pokud jste rodilý mluvčí.

V Czechlandu je velmi bezpečno. Policajti jsou vidět na ulicích častěji, než bych si přál a mnohem častěji, než v Londoně.

Fantastická, spolehlivá a moderní veřejná doprava.

Kvalita bydlení - v Čechách se bydlí v opravdových domech / bytech, zatímco v Británii je standardem bydlet v sádrokartonových hausech.

V českých barech se stále smí legálně kouřit.

Nikdo zde nesleduje kriket, natož aby ho někdo z Čechů hrál, nebo mu alespoň rozumněl.

∞∞∞ ∞∞∞

Ale co je to platné, když se tady nedá žít. Teda alespoň podle pravidel, na která jsem si zvykl v Anglii. V Čechách musíte mít buď dobré známé (pro získání dobrýho džobu, kšeftu, zakázky), nebo nějakou netržní výhodu. "Invalidní" důchod, dotované nájemné, "sociální" dávky. A nejlépe máte-li obojí.

Samozřejmě, že podléhám sentimentálnímu idealizování minulosti. Jenže faktem je, že před 5-ti lety jsem se vyloupnul v Anglii bez znalosti jazyka, prostředí a s nepříliš zajímavým životopisem.

Za dva týdny jsem si však začal vydělávat dost na to, abych ufinancoval svůj rozmařilý životní styl.

A za pár měsíců jsem začal, poprvé ve svém mrzkém životě, šetřit! Akumulovat kapitál, jak by řekli odborníci. To se mi v Čechách nikdy nepodařilo.

Co mě štve ještě víc, jsou drobné rozdíli v každodenním životě...

Češi šíleně moc bazírují na "dobrém jídle".

Češi a Češky jsou úplně posedlí značkofilií. Pokud nemáte na oblečení některou z trendy značek, jste out. Bez ohledu na to jak dobře / špatně v těch hadrech vypadáte.

Od doby, co rozumím anglicky, nesnáším dabing, v Čechách tolik populární.

V pátek a v sobotu v noci je v Čechách (v Praze) neuvěřitelně mrtvo. Za vše může šílený propad v porodnosti, jenž v Česku pozorujeme. Britská populace je výrazně mladší, díky vysoké porodnosti přistěhovalců. A tak je v Londýně podstatně veseleji.

Angličanky jsou mnohem ochotnější k rychlovkám a akcím na jednu noc. Ateistické Češky jsou mnohem rezervovanější. Proč?

Také je mi z duše odporná místní neskromnost, obsedantní potřeba ukazovat se. Kdo v Čechách vydělá trošičku peněz, tak si hned z principu koupí drahý auto a demonstrativně s ním popojíždí sem a tam. V Londýně jsem měl jistý čas za souseda plastickýho chirurga. Zatraceně dobře placenej chlápek. A čím jezdil do práce? Metrem, s baťůžkem na zádech.

∞∞∞ ∞∞∞

Ale zpátky k živobytí. V Británii jsou příjmy (i po pádu libry) cca 4x vyšší než v Čechách.

Nájemné je v Londýně jen 2x vyšší, než v Praze. Budete-li bydlet mimo Londýn bude rozdíl ještě menší.

London je známý tím, že svým obyvatelům nabízí nejdražší veřejnou dopravu na světě, přičemž její kvalita (komfort) je na úrovni třetího světa. V porovnání s Prahou je však cena měsíční permanentky zcela odpovídající rozdílům v platech, 4x vyšší.

Překvapivě i mé koníčky jsou v Londýně srovnatelně drahé, nebo levnější. Platí to zvláště pro marihuanu, kterou pořídíte za stejnou cenu, jako v Czechlandu (můžete si za stejnou práci koupit 4x víc!!).

Problém nastává u jídla, zvláště pokud neumíte vařit jako já. Jenže - co utratíte navíc za jídlo, bohatě ušetříte na výrazně levnějším oblečení a elektronice.

↓↓↓↓↓dobrovského spotřebitelský koš↓↓↓↓↓

		=8.000,-Kč
	=95.000,-Kč	=24.000,-Kč
	=19.000,-Kč	=9.000,-Kč
	=4.200,-Kč
	=90,-Kč	=14,-Kč
	=180,-Kč	=66,-Kč
	=300,-Kč	=300,-Kč

∞∞∞ ∞∞∞

Zkrátka - necítím se tady dobře, nejsem tu doma a mám velkej problém vydělat peníze. Můj obor (IT) zasáhla "krize" výrazněji než obory jiné a zvlášť na tak malém a prokonexovaném trhu, jako je trh český, je prostě nelehké vydělat keš. Pjůr ívl!

Snažím se být realista a nemaluju si růžovou budoucnost v Englandu. I kdybych se v Londýně už nečapal se svýma "recyklovanejma" PCčkama...nevadí. Jsem připravenej mejt nádobí v tý nejzapadlejší hospodě na periferii Londýna a vím, že se budu mít lépe po stránce finanční a výrazně líp, co se týče psychický pohody a mezilidskejch vztahů.

Oproti situaci před 5-ti lety jsem PŘIPRAVENEJ. Umím jazyk, znám prostředí, vím kde hledat práci a levné bydlení. Vim, co a kde budu muset jako živnostník/zaměstnanec vyběhat na úřadech.

Jsem ready, kurva!

Ale s životními plány to obvykle dopadá stejně, jako s ženou, kterou se snažíte svést. Když máte pocit, že je cesta (do postele) dokonale připravená, něco se totálně posere.