Sestry.

Kolem Renaty už líčim pasti hodně dlouho. Pracujeme spolu na helpdesku jako "operativní technici", ostatně Renata Ch. mi tuhle práci dohodila. Seznamte se:

RENATA CH.: 24 let, přírodní blondýnka, obvykle neupravený účes, nesouvisle rostlé obočí, velmi nenápadné oblečení, mikiny s kapucou apod. Postavička s úchvatnými 165cm/52kg, pěkný, malý prsíčka. Lehoučká závislost na kokainu. Velice partyidní slečna, anobrž je na bytě se svou starší sestrou. A tak, Renata Ch. vyhledává večírky, hlavně aby mohla přespat ve svobodnějším prostředí, než je spolubydlení s Bárou. Nutno dodat, že Renata je extrémně dobrá ve svým oboru, geniální IT mozek.

BARBORA CH.: 31 let, užasná černovláska s pronikavě modrýma očima, znám se s ní od základní školy, utěšitelka a utěšovaná, vystudovaná sociální pracovnice. Nyní si vydělává bizarními masážemi do-in, nebo tak nějak. Příležitostná zkouřenka a přesvědčená singlerka.

¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦Kdy: v prvních hodinách 2010 ¦Kde: STUDIO45 & HOUM

Z New Year party (ve snobském klubu Studio45) odjíždím překvapivě s Renčou, místo Bárbry.

S Bárou "chodím" sic už tři měsíce, a po pravdě řečeno jsme se překvapivě brzo navzájem omrzeli. Pokud vím, tak mne jen chvilku hledala a myslela, že jsem u sebe doma a sám.

Kdyby tak tušila...: S Renčou jsme se toho podivného rána tak nějak opíchali.

Tak nějak ... ono na poprvé to nikdy není nejlepčí, poněvadž se s partnerkou neznáte. Něco odhadnete z předchozího chození, něco ne. Je vyholená? Nechá se lízat? Ustojí áčko? Polyká?

Tyhle zásadní věci poznáte vždycky až při mejking láf (milování). Napoprvé nikdy nebudete dobře sehraní a neužijete si to.

Navíc divoká party ve Studiu mi vmetla do nosu ten odporný kokain. Opepřil jsem ho 10ti mexickejma lysohlávkama, pro lepší barvičky. Byl jsem ve stavu, řekněme, snížené příčetnosti.

"To bylo, jako by kolem sebe křepčili dvě mnohohlavé archetypální bytosti z hlubokých lesů, že jo?" vystihla Renča situaci, ležíc zadýchaná, trošku zpocená a s odřenými koleny na koberci, když bylo po všem.

"Mnohohlavý, Renatko, vopravdu to bylo mnohohlavý!" přitakávám bez váhání. Ívl.

&¦¦¦¦¦

Chci jí znova a pořádně. Střízlivej a víc sehranej.

¦¦¦¦¦¦¦¦Kdy: ve středu, 3. Marca 2k10 ¦Kde: klub PROFESSIONS, STUDIO45, HOUM & OFIS

S Renatou a ostatními jsme pobrali výplatu. Keš on hend, hotovost na ruku, jako za starých časů.

Nejradši bych se zdržel u JackCoca v huličským reggae baru PROFESSIONS.

Jako obvykle je u JackCoca plno Afročechů a krásných Češek, které doufají, že si dneska zapíchají s tím pravým, velkým... Určitě zbude nějaká, průměrná hvězdička, i na mne...až si Afročeši rozeberou ty nejhezčí...

Na stěnách fotky hochů z CI5 (hlavně Bodie a Doyle, fakt hárdkór). V blízkém okolí baru jsem diskténě nakoupil přestupkových 15g kvalitní šlechtěné trafky, podle buketu asi z domácích zdrojů.

A následuji Renatku do STUDIA.

"Já si fakt nedám, koksík není pro mě, beruško." vyhrknul jsem na Její bezelstnou nabídku lajny.

"Hele, uvědom si, že jako hulič jsi strašně staromódní a zaostalej! A dost pomalej!" odpověděla hned poté, co vyšňupala svou i mou lajničku. Bez okolků, přímo na stolku, vedle pití.

Jsem v mírném šoku a tak si radši ubalím džojnta a kochám se krásou partysvěta.

&¦¦¦¦¦

"Martine, sakra, už svítá. Musíme jít!" probere mě něčí hlas. Chvíli nevím kdo jsem, kde jsem a co mám jako dělat. Aha. To je Renata Ch... Party is over.

Domů jedeme každý sám, to by se mi v Londoně nestalo.

"Ona mi už nikdy nedá!" řvu do tmy.

&¦¦¦¦¦

Dospávám do bílého bělma.

Já i Renča patříme do odpolední směny na helpdesku, tudíž pracujeme od 16-21H.

Vstávám obykle okolo jedné odpoledne, tedy pokud kalím. Jinak o něco dříve.

Dneska mi to vstávání kurevsky nejde. Dávám si dvě silný kafe s glukózou a džojnta vyprošťováka. Všecko se se mnou nějak točí, čím jsem starší tím míň snesu. Šit.

Osprchuju se.

A ještě vyčistit zuby. Fáksik, už je nějak pozdě!

Obouvám se a letím na bus.

Točí se mi hlava. Vidím zeleně, jak zábavné! Nakonec si musím v tom autobuse sednout, možná bych z tý houpavý jízdy omdlel, nebo začal zvracet. Nebo obojí!

Říkám si: "Dneska Jí to řeknu. Pozvu Jí normálně na rande, nebo rovnou na noc ke mně. "

Lidé v autobuse se na mě výrazně usmívají. Až je to podezřelé. A usmívají se na mě i velmi krásné dívky - to není normální!

"Jo, dneska Jí to řeknu!" opakuju si.

Přijedu do práce. Renátka tam je samozřejmě o něco dřív, našňupaná jak Pablo Escobar. Ale nepozná to nikdo, než "zasvěcení".

Celej office propuká v hurónský smích.

"Co se to doprčic děje??" ptám se vrávorajícím jazykem.

"Prosím tě, Martine, podívej se na sebe!" povídá Renča, odvádějíc mne na firemní hajzlík.

Podíval jsem se do zrcadla.

Kolem úst vidím zaschlou zubní pastu, která navíc odporně stekla od koutků úst ....-.... až na vnější strany krku - a tam také pěkně zaschla.

Od té zasrané zubní pasty mám i zadělané tričko!

"Martine, ty jsi vážně vážně úplně ztracenej případ." uzavřela celý trapas Renča a skoro mateřsky mne objala.

Neřekl jsem Jí TO.

Nikam jsem jí nepozval, ani tenkrát, ani později.

Jenom jsem se hrozně ztrapnil.

&¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦&¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦

Vrátil jsem se k Barbaríně a pevně věřím, že se to nikdy nedoví.