Prázdniny v čoudu.

Věděl jsem, že to přijde. Moje konto se ztenčilo na kritickou hranici přežití, a tak musím hned zítra do práce.

Fáze 01

Ponejprv budu muset uklidit svoje pochybné vozidlo (Vauxhall Corsa), neb viděl-li by některý z mých vážených zákazníků v jakým svinčíku jsem schopnej existovat, musel bych brzo vyhlásit bankrot.


S pěkně čistou, provoněnou Corsičkou vyrazím do akce. První fáze mého businessu je postavena na přísných pravidlech recyklace, která platí pro všechny Londýňany, zejména pak pro tzv. "slušné firmy".

Nesnáším tuhle část mý práce. Zajedu si do centra, napálím do sebe tři kafe a začnu obcházet kancelářské firmy jak jehovista.

Moje evangelium je prosté: "Máte-li nějaké počítače na vyřazení, neváhejte a využijte mých služeb. Přijedu, odvezu, postarám se. A vše zadarmo."


Recyklační móda poslední doby mi umožňuje získávat takto PC, jenž jsou sice morálně zastaralá, avšak plně funkční. Na potřeby běžného domácího uživatele plně postačí, ale o tom později.


Celý vtip je v tom, že většina firem, zejména v centru Londona, by jinak musela platit za řádnou recyklaci těchto přístrojů, zatímco moje "firma" jim PC zabaví zadarmo.

Fáze 02

Obvykle se takto dostanu k PCs, který jsou sice funkční a postačující, ale také velmi těžký a objemný. Nejvíc teču ze starejch monitorů, který maj hmotnost zhruba čtyř televizí. Ale co bych chtěl, mám to přece zadarmo.

Druhá fáze spočívá jednak ve svozu tohoto kybernetického odpadu do mé "kanceláře". Samozřejmě, kancelář=moje ložnice.

Jakmile mám dostatek zboží (tedy počítačů a monitorů) na skladě, ve chvíli, kdy se doma nemůžu přes veškerý krámy ani pohnout, je čas na vyhlášení "reklamní kampaně".

Reklamní kampaň ... ehm, až se to stydím popsat ...., má dvě podfáze:

• 
  nejprve si nechám vytisknout 500-1000 letáků, velmi trapných letáků, kde je má "úžasná nabídka": Funkční PC a připojení na internet, zařídím u vás doma do 1 hodiny a to bratru za pouhých 100 liber sterlingů.
• 
  pak, až se setmí, tyhle letáky osobně roznesu v okolí svýho bydliště, zatracená práce na tři-pět podvečerních obchůzek ve vytipovaných lokalitách

Fáze 03
Čekání na telefon.

Úspěšnost letáků není zas tak vysoká. Jedno až dvě procenta. Takže telefon mi zazvoní přinejlepším 20x.

Základní nabídka mé slavné "firmy" by rozhodně neufinancovala můj nákladný životní styl. PC mám sice zdarma, ale něco stojí benzín, ke každýmu PC musím většinou koupit rooter, kabely, někdy i klávesnici a další vylomeniny. Věci, který dost zásadně okusujou mou oprávněnou touhu po přiměřeném zisku.


Třetí fáze businessu je o doufání. Doufání, že alespoň jeden z běžných zákazníků, jenž si nechá zařídit připojení a PC pro svůj domov, má "správného" zaměstnavatele či známého, kterému budu doporučen. A tento známý/zaměstnavatel bude chtít něco lepšího (finančně zajímavějšího), než starý PC do dětskýho pokoje.

Zatraceně, bojim se o svoji budoucnost. Výše popsané mi skvěle fungovalo během jara, od dubna do června jsem takhle vydělal slušnej balík.

Jenže - v mým případě není žádný finanční obnos dostačující.

Neumím vařit, tudíž utrácím strašný prachy za fish and chips.



Hrozně rád si kupuju blbosti, jako například "Mystic Fog". Věc, kterou zapnete do zásuvky a ono to vyrábí takovou mlhu, podobnou jakou používají umělci, zvláště hudební skupiny, aby ohromily své diváky.

A navíc, nehoráznou položkou mýho rozpočtu jsou výdaje na mé nezřízené kalení.

BOJÍM se, že mi tenhle business nepůjde tak dobře jako na jaře. Bojím se že to dopadne špatně.


hought