Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Úpoř

Úpoř je pěkná lokalita na konci světa. Nebývalo tomu tak vždycky. Po potoce se plavilo dříví, byly tu průmyslové provozy a nitro údolí bylo obděláváno. Dnes se tu zčásti chalupaří, zčásti hospodaří.  

Výše na potoce připomíná řemeslně aktivní doby rybník „Kučerák“ neboli Broumský neboli Dvorský, o něco níže býval ještě jeden, generoval pohonnou sílu pro pilu, posléze přebudovanou na „Dolejší“ nebo Krausův mlýn. Historické stavení na levém břehu potoka je jeho hlavní budova.

Přístupová cesta k oběma mlýnům vedla od mostku přes Úpořský potok, ale svého času byl celý prostor komunikativnější, terén byl průchozí i po pravém břehu Hořejšího a posléze – po soutoku – Úpořského potoka od bývalé flusárny až k hospodářským stavením před lesní branou do údolí mezi kopci.

Úpoř II

Úpoří zástavba definitivně končí, podél potoka se ještě nějaký čas dá jít po neznačené Ševcově cestě, která sem směřuje od Karlovy Vsi. Reálie se mění. Svahy po obou stranách údolí jsou tak vysoké, že tu člověk ztrácí kontakt s okolím, zůstává jen „tady“. Nejsou tu ani žádné příčné rokle. Poprvé se svahy trochu rozestupují zásluhou pravostranného přítoku potoka, Ševcova cesta podél něho uhýbá a navrací se do Karlovy Vsi, takže po ní lze udělat „okruh“. Na tomto místě je také cedule informující o raku kamenáči a jiná s upozorněním, že do národní přírodní rezervace Týřov není povolený vstup.

Každopádně kus se dá stále ještě podél Úpořáku jít, neznačená cesta pokračuje, zleva obcházím vrch U tří skalek, ale to tam dole nepoznáte – tam vám připadá, že prostě jdete pořád podél potoka, přičemž on ten vrch poctivým půlkruhem obtéká. Loni na podzim jsem došla ještě k dalšímu pravostrannému přítoku a tam jsem to zabalila, protože – za prvé – jsem se chtěla dostat z údolí stejnou cestou zpět dřív, než se začne stmívat, a – za druhé – to bylo už jen kousek před zákazovou cedulí. Vrátila jsem se napřesrok s kvalifikovaným průvodcem, bez něhož – jak se ukázalo – bych podél potoka neprošla nejen proto, že se tam nesmí, ale i proto, že to vůbec není snadné. Vlastně jsem měla průvodce dva – legálního mísťňáka a psa Koudyho.

Je překrásný červnový den, po chladném, deštivém jaru je všude spousta vysoké, bujné zeleně a potok má hodně vody. Až k soutoku s Prostředním potokem to jde, cesta se sice časem mění na úzkou pěšinku, ale ta je zatím schůdná. Vlevo se odděluje cesta směrem k levostrannému přítoku, který má také hodně vody – jako teď všechny potoky – a do Úpořáku ústí nepřístupnou roklí. Ostatně i ta cesta je dosažitelná jen mokrou nohou přes potok. Jediný most je pouze na soutoku s Prostředním potokem, další – dřevěná lávka – je až pod Týřovem.

Zdá se neuvěřitelné, že zde všude pulzoval život – filtrem historické paměti kdysi, geologicky nedávno. Prostřední potok sem přitéká od Vlastce, sbírá se na západním svahu jeho hřebene, setkání s Úpořským je pro oba značným překvapením, protože nahoře začínaly oba asi kilometr od sebe.

Údolí Úpořského potoka bývalo průchozí. Vedla podél něho cesta k brodu pod Týřovem, což nebyla jen tak nějaká hraniční pevnost nebo lovecký hrádek, nýbrž velevýznamný hrad. Obhlížíme skály nad pěšinou a máme za to, že místy je naši předkové museli přitesat, jinak se podél potoka nedalo projít. To už je ovšem opravdu hodně dávno, z Týřova je zřícenina a kam – ke kterému tvrzišti či hradišti – se dalo pokračovat na druhé straně řeky, se už také můžeme jen dohadovat.

Každopádně údolí potoka sevřené pětistovkovými kopci bylo všude, kde se potoku za miliony let podařilo uložit vrstvy naplavenin, zkultivováno k zemědělskému využití a potok sám byl zregulován ve splavnou vodní cestu. O podnikatelské záměry nebyla nouze. Zprvu někoho z panství napadlo zřídit na potoce manufakturu na výrobu javorového sirupu. Žádný z bedekrů neopomene připomenout v této lokalitě výskyt javorů klenů a z nich právě se sirup vyráběl.

ÚP na soutoku s Prostředním

Dílna stávala na soutoku Úpořského a Prostředního potoka. Byl to ovšem spíše experiment, po pouhých dvou letech se ukázalo, že šťáva z javorů nemá valný obsah cukru, a výroba byla zrušena. Posléze se rozhodl posílit výkonnost potoka jakýsi Jan Nittinger, funkcí nadlesní a patrně nějak spřízněný s oním veleschopným správcem fürstenberského panství Františkem Nittingerem, jehož známe z příběhu Habrového potoka, k zefektivnění dřevařského podnikání. Povolal si „čtyři plavce ze Švábska“, kteří se inženýrských prací na potoce ujali. Budova bývalé „Cukrárny“ našla využití jako jejich ubytovna, tři z nich měli příjmení Zanger, a tak se tam říkalo na Cangrovně. Stejně jako na Habrový potok, i sem přinesla zkázu povodeň v roce 1872. Protrhla hráze dvou rybníků i všech nádržek a nádrží a k obnovení plavení dřeva už nedošlo. Voda zničila i Cangrovnu – v té době byla přeměněna na hájovnu – a cestu údolím potoka k Berounce beznadějně zanesla. Apokalyptickou událost připomíná cedulka na skále – zachránil se zde hajný Vavřinec Staněk s celou svou rodinou.

Cedulku nalézáme, je na skále za mostem nad levým břehem potoka. Rádi bychom ještě našli „Cangrův kříž“, nedaří se, až po návratu se v Broumském zpravodaji dočítám, že stával na skále nad hájovnou do roku 1958. Nevíme, kde stála hájovna, můj průvodce mi ukazuje místo kousek po proudu potoka za pamětní cedulkou.

Za soutokem se cesta podél potoka ztrácí, je to bezzásahové území a nebýt mých dvou průvodců, dál bych prostě nešla. Jsou tu zbytky jakési pěšinky, ta je ovšem každých pár metrů zavalena mohutnými padlými stromy, mnohdy leží přes sebe a některé očividně spadly nedávno, protože na větvích ještě mají zelené listí. Kde neleží stromy, sahají skály až do potoka. Poprvé se brodíme jen kousek za pláckem, kde snad stávala ta hájovna. Můj průvodce je vybaven botami do vody, půjčuje mi je, nechává si na nohou sandály a brodí v nich. Proud je dost silný. Brodíme nesčetněkrát, často nám nalézá přístup Koudy. Úpořák tu moc přítoků nemá, největší je jeden zprava – pěšina, jíž jsme se dosud jakž takž drželi, uhýbá podél něho do kopců – ale fungují i ty menší, které jsou jindy asi bez vody, a v hlavním potoce je vody čím dál víc, v nejsilnějším proudu ji občas máme do půli stehen.

Brodíme a brodíme, z břehu na břeh a zase zpátky.

ÚP a skála nad ním

Pokud zrovna nejsme v potoce, vyzývá mě můj průvodce, abych, když už tu jsem, taky koukala kolem sebe, protože to stojí za to. Jsou tu suťové svahy, kamenné koberce porostlé mechem, strmé skály, ptáci cvrlikají a potok vesele zurčí. Oba jsme hudebníci, slyšíme přírodní polyfonii. Nevím, co slyší Koudy, ale brodění si náramně užívá.

Poslední skála a poslední brodění a jsme pod hradem. Zdola od potoka zřícenina není samozřejmě vidět, rezervací k ní vede značená cesta ze Skryjí, jejíž součástí je dřevěná lávka přes Úpořák. K tři sta metrů vzdálenému ústí Úpořského potoka do Berounky jsem si v červnu vzrostlým příbřežním porostem netroufla, musela jsem počkat do podzimu.

Vlastně je to ještě méně než 300 metrů, počítala jsem to od mostku k hradu, ale cesta pak vede ještě kousek podél potoka, takže je to nějakých sto, maximálně 150 metrů. To ale nic nemění na tom, že v čase vegetačního boomu se potok a řeka setkávají kryti hustým porostem, který žahá, bodá a podráží nohy, a prodírejte se k soutoku, když nevíte, jak to u břehu vypadá. V červnu jsme zvažovali možnost dojít k řece potokem, ale vzhledem k stavu vody nám to nepřipadalo bezpečné.

Poslední desítky metrů Úpořského potoka jsem si tedy nechala až na listopad. Kopřivy už jsou polehlé a já přicházím k potoku a žasnu. Nebezpečné? Nebýt padlých kmenů obrovských stromů, které potok přehrazují, dalo by se v pohodě dojít korytem až k řece a ani bych si nemusela zouvat boty.

Týřov je dokonale zformovaná lokace. Ostroh nad řekou je ohraničený údolím Úpořského potoka z jedné a Týřovického potoka z druhé strany. Potoky se stékají kousek před řekou, kdysi do ní možná ústil každý zvlášť. Zvědavost mne vede pár desítek metrů proti proudu Týřovického potoka, z této strany je hrad nedostupný, potok tu má strmou, příkrou rokli s vodopády. Ostroh je níže než okolní kopce, hrad nebyl snadno k zahlédnutí, nikdy nebyl nejen dobyt, ale ani dobýván.

ÚP pod Týřovem I

Mezitím pod ostrohem probíhalo – a stále probíhá – sžívání vod: dvou potoků a řeky. Potoky velký tok zbrzdily, řeka se zde rozepjala do šíře a v současné době tu obtéká dva ostrovy, menší a větší. Potoky mají na svědomí i následné zúžení říčního koryta, do něhož navalily kamenný práh z naplavenin tvořících příbřežní loučku. Na jejím konci pod zalesněným svahem stojí chaty, jejichž majitelé musí být duší ortodoxní trampové, protože se sem odnikud nedá dostat autem. Kdysi tu prý stávala rybárna a domkářská usedlost. V roce 1872 povodeň vše smetla a byl to konec týřovského podhradí. Řeka na oplátku zase mírní potok, přijímá ho – jakoby – ještě dřív, než k jejímu břehu dospěje. Úpořák má před ústím koryto široké a nikterak nespěchá.

Ve svém ústí do řeky je to potok na pohled nicotný, ale mám za to, že hodně vody odevzdává spodem už na té loučce a určitě mívá časy vyšších průtoků – kamenný práh, z něhož si soutok obhlížím, je rozsáhlý a myslím, že v červnu byl zcela pod vodou.

ÚP ústí d Berounky I

Úpořský potok jsem si – včetně dvou jeho hlavních přítoků, Hořejšího a Prostředního potoka – procházela přes rok. Část od pramene k Úpoři se dá zvládnout za půl dne, přičtete-li čas na přístupovou a zpáteční cestu, vydá to na celodenní výlet. Vstup do NPR Týřov je zakázaný, získá-li poutník povolení, neměl by chodit sám. V hlubokém zarostlém údolí může šlápnout na kluzký kámen, zranit se při přelézání přečetných kmenů a hromad větví, při brodění mu může proud či kámen podrazit nohy natotata. Navíc jsou tam údajně raci. Před jednou chalupou na příkré trilobitové pěšině do Skryjí, po níž jsme se v červnu vraceli do civilizace, seděl pán a ptal se nás, jestli jsme je viděli. Neviděli, voda byla po nedávných deštích kalná. Upřímně řečeno, na raky jsme ani nepomysleli. Kdo ví, jestli bychom se brodili tak bezstarostně. Při nižším stavu vody je to asi snazší, ale zase se potok nepředvede ve své plné kráse. Protože potok se až na letmý dotek s rekreační zástavbou v dolní části Broum zcela vyhýbá civilizaci, lépe se s ním navazuje kontakt na sklonku podzimu a v zimě, kdy vegetace spí.

Autor: Wanda Dobrovská | sobota 4.12.2021 8:06 | karma článku: 12,14 | přečteno: 445x
  • Další články autora

Wanda Dobrovská

Od Třebnušky k Berounce

Lom Třebnuška je pro Zbirožský potok poslední tvrdý střet s civilizací. Zbirožák nabývá sebevědomí. Kromě Koželužky mu tu ve vlhčích časech přivádí další vodu drobné, spíše občasné vodoteče zleva i zprava.

22.12.2022 v 8:08 | Karma: 11,44 | Přečteno: 204x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Křest Zbirohem

Dospěli jsme - já a potok - společně do Zbiroha. Tak co, potoku? Už konečně víš, kdo jsi a kam patříš?

12.12.2022 v 8:00 | Karma: 8,61 | Přečteno: 161x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Potok mezi Kařezem a Zbirohem

Ne, procházku tudy určitě nenavrhuji, leda že byste nezačínali v Kařezu, nýbrž v přilehlé osadě Borek a šli po modré. Já ovšem jdu podél potoka a rovnou předesílám, že je to dost neinspirativní putování.

12.7.2022 v 7:00 | Karma: 12,52 | Přečteno: 237x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Kařezské rybníky

Kařezské rybníky jsou přírodní památkou. Přírodní památkáři jsou možná rádi, že turisticky lokalitu nelze moc uchopit, protože ptactvo, které zde žije, má alespoň klid. Plocha rybníků je obrovská – bezmála 70 hektarů.

2.6.2022 v 7:00 | Karma: 14,24 | Přečteno: 338x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Potok od Sirské hory

Sirské hory jsou tu dvě, vzdušnou čarou čtrnáct kilometrů od sebe. A vlastně ani ten potok není jen jeden. Mateřská Sirská hora posílá vody do všech světových stran. K jihovýchodu se rodí potok, jemuž dali lidé jméno Zbirožský.

29.3.2022 v 6:00 | Karma: 9,70 | Přečteno: 232x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

VIDEO: Ruského vojáka trefil dron, kamarád ho dorazil střelou do hlavy

24. června 2024  15:56

Pouhých dvanáct set kilometrů od naší východní hranice se odehrál další incident připomínající...

Útoky v Dagestánu mají 20 obětí, otce podezřelých vyhodili z Putinovy strany

24. června 2024  8:56,  aktualizováno  15:49

V Dagestánu začal v pondělí třídenní smutek v souvislosti s nedělními útoky na dva kostely a dvě...

Výzkumný institut u Moskvy zachvátil požár, plameny uvěznily lidi uvnitř

24. června 2024  15:34

V ruském institutu pro výzkum a výrobu elektroniky nedaleko Moskvy vypukl požár. Hasiči se snaží...

Všichni vědí, že si to vymyslel, řekl muž o korunním svědkovi k vraždě ve Slopném

24. června 2024  15:02,  aktualizováno  15:30

Řízení o obnovení procesu v případu třináct let staré brutální vraždy v obci Slopné na Zlínsku je u...

  • Počet článků 36
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 567x
Psaním se živím, a psaní mě i baví. Jsem ale líná, a tak je blog pro mě skvělá motivace, jak se přimět dát psanou podobu i tématům, která jsou vně mých pracovních závazků. Zájmy: příroda, hudba, spiritualita.

Seznam rubrik