Záruční doba

pro stabilitu vztahů není dostupná. A ani vesmír s tím nepohne. Podobné téma jako v komedii Teorie tygra se mi odehrálo před očima.

Během komunity pacientů řešíme téma Jak žiju dnes. Jedno za druhým přichází zajímavé odhalení. V té směsici příběhů mě obzvlášť upoutá jeden z nich. Pacientka ve své rodině nekompromisně trvá na svém. Můj sluchový aparát běží na maximum.

Žije zdravovědou, která jí zabírá každou píď času. Až k zatemnění zdravého rozumu. Proto se dobrovolně přišla léčit. Svoje přikázání žít zdravě rozhodila jako síť po dobrácích své rodiny. Všichni doma museli věřit, že jedině tak se má žít. Zobali zrní, pochutnávali si na humusu. Jejich chuť zatoulat se do voňavějších soust měla zákaz byť jen v představách. Oba synové tu tyranii vzdali do daleké budoucnosti. V rodném hnízdě už se neobjevili.

Paní se s nekompromisní péčí vrhá na muže. Špehování jeho kroků, ordinace poslušnosti a řízení jeho dní je excelentní. Pokorně a bez ztráty kytičky vyjídá muž nudné talíře. Nerebeluje, raději hubne v domnění, že ženě jeho ztrácející se fyziognomie napoví. Nenapověděla. Naopak přihrála slova chvály, jak mu její režim svědčí, což se prý projeví v jeho festovním zdraví, vitalitě a spokojenosti.

Svou paní navštěvuje v nemocnici denně, dobrovolně sám, s povinným deníkem svých činností a potravinovým seznamem. Od nařízení se neodklonil, nepodvádí. Poctivost a bázeň by mu to nedovolila. Tuší ale, že drezurování rodiny se jeho ženě vymklo z rukou. Přesto o ní mluví jako o léčitelce, která to s nimi myslí dobře. Dokonce se na její návrat domů těší.

Do návratových dní vnese žena staronové tóny dominance. V domácnosti opět zavládne disharmonie. Muž se mi později svěří, že mu udolávala duši kus za kusem. Sanitka ho přivezla na stejné místo, kde se léčila jeho žena. Spolu s převozem na léčení se snaží o mužovu nesvéprávnost. Neposlouchá ji, asi ji nevnímá, argumentuje změnou jeho stavu. Přitom si vůbec nevšímá své viny.

Opět jsme zahájili komunitu tématem Jak žiju dnes. Plynule a s klidem vypráví pacient o úkorném soužití s ženou posedlou vůdcovstvím svých blízkých. Téma Jak žiju dnes pozměním na Jak chci žít, abychom pacientovi pomohli v pohledu na sebe sama. Pravda nepřekvapí. Chce žít svůj vlastní život sám. Jedna z naslouchajících pacientek mu jeho přání splní, a přestože ho bude v dalších letech doprovázet, vnese mu do života svobodu. A jeho dnes už bývalá žena? Svou sebelítost zahrne slovy. Škoda těch let, která jsem mu věnovala.

Žít a nechat žít, bývá tradiční doporučení ke vztahové toleranci. Snažme se tedy nenaplnit indonéské přísloví v tom negativním smyslu: Buvola spoutáš lýkem, člověka slovem.