Vánoční tip

Náhodně a přiznám, že občas i záměrně, se kouknu na losování sportky, šťastných 10 nebo šance milion. I když třeba nevím, co z těch adrenalinových počinů právě v televizi běží.

Míčky poletují v osudí a tipující se srdcem v krku zatínají pěsti a rudnou v obličeji. Tak nějak si to představuji. Kdybych byla přímým účastníkem, tyhle řádky by poklidně neplynuly. Sdílela bych podobně mrtvičný stav. Přesto vybízím rodinu k aktivitě. To budeme jen tak koukat a nic pro to neuděláme? Zřejmě tuším ohlášení vysoké výhry. V tom moderátor zakřičí. A máme tu sázejícího s výhrou třicet šest milionů korun, gratulujeme. A život jde dál, většinou se nic neděje, ale u někoho propuklo šílenství.

V myšlence sklouznu do loterijní historie. Kdosi, obzvlášť navštíven božskou přízní, stal se obětí až neunositelného štěstí. Rázem k němu přistála skoro miliarda. Z mediálních útržků se dozvíme, že část výhry si, v tu ránu šťastlivec, odnesl v ruksaku. Vlastně ale jak jinak?

Vracím se do stavu tady a teď. Dívám se na míčky způsobně se řadící vedle sebe, ale… Moderátor mi dává ránu do zad při hlášce výhry jenom několikatisícové. Úplně spontánně mě napadne, no chudák, tak málo. I když i malá sumička je dobrá, říkám si. S tím zásadním pocitem jdu spát. Je tak zásadní, že se, aspoň ve snu, stávám vyvolenou a závratná částka, raději neupřesním jaká, mi říká paní. Horlivě přemítám, jak se s tím vyrovnám. Díkybohu se probouzím. Do syrové reality, oproti snu, životního minima. Stoupám nohama na zem a ani jakoukoli pohádkovou částkou se nenechám zviklat. Tak za prvé. Jsem po očkování proti covidu, posílená i třetí dávkou. Trochu zdraví mám tedy výhledově přislíbeno. Ostatní členové rodiny to mají taky tak. Pracujeme v práci, pracujeme doma, pečujeme o sebe, nehladoví tělo ani duše. Čert vem peníze. Ještě by zasáhly jak neřízená střela do našich poklidných dnů. Dokonce by mohly přivodit zdravotní komplikace až, nedejbože, k ústavní psychiatrické péči. Takového privilegia se ráda vzdám. Míčky s kouzelnými čísly nechám poplést hlavu jiným spoluobčanům.

Tipujte se mnou, co je lepší. Za prvé. Spát zdravým klidným spánkem s vědomím pravidelně odkládaného obnosu věnovanému domácnosti, jídlu, osobním potřebám a pak ve výdajích zbrzdit k další výplatě. Anebo za druhé. Nespočetné minuty života prohýřit úvahami, co s náhlou štědrou nadílkou, jak ji utajit před příbuznými i cizími, jak se dostat do normálu, a ne do blázince.

Vzhledem k mým dojmům s pacienty se přikláním k druhé variantě tipování. Největší výhra je mít to srovnané v hlavě a brát, co přichází s tajenkou života. A pro nejbližší dny – mít se s kým setkat u stromečku. Tak šťastné a veselé.