Cestující se hromadili u autobusu a spořádaně do něj nastupovali. O tom, že jejich cesta bude stát za to, neměl nikdo z nich ani ponětí.
V rádiu bylo slyšet horlivé zpravodajství. Proud vět plynul známým tokem. Válka na Ukrajině. Sotva se moderátor na chvilku odmlčel, už ho nahradily hlasy zvenčí. A nejen to. Cestující se v autobuse rozdělili do dvou názorových táborů. Vytvořili bohatý prostor ke střetu jeden proti druhému. Trochu s nadsázkou, z ničeho nic odstartovala interní občanská válka.
Hodně zdraví Putinovi. Jak to chudák zvládne? Jak to má ukočírovat? ozvalo se mezi sedadly. Ale on se nedá. Je z toho celý nesvůj a musí se držet stolu.
Cože, kdo to byl? zaburácel výhružný hlas. Žvýkající pasažér, ve své činnosti obdivuhodně náruživý, zapojil nejdřív čelisti, pak uši a nakonec rozžvýkal celou hlavu. Jeho napětí sílilo. Kurva, kolik z vás tady zapomnělo na ty všiváky v osmašedesátým? Putin je zrůda! Jak může po tom všem ještě někdo myslet na toho hajzla jinak než s odporem?
Kdo tady říká o Putinovi hajzl? Ví, co dělá. Nedá se a celý svět se dívá, reaguje oponent.
A svět se diví, že se najdou lidi se shovívavým pohledem na tu ruskou kreaturu.
Proč tak silně nenávistně? Proč Putina nazýváte kreaturou?
Nejradši bych ho osobně zabil, kreténa.
Ale to neříkejte, on je chytrej, kretén ani zdaleka.
Je to čistá srážka s blbostí, uleví si pasažér.
Takže já jsem u vás blbec?
Kdybych to mohl říct, tak to řeknu. Takhle jste to řekl vy. S nelibostí a teď už s odporem se většina lidstva obrací k Rusákům.
Vy jste nenávistný a plný zášti.
A vy jste nežil v osmašedesátým? Vy jste ten rok přeskočil?
Zas taková hrůza to nebyla, míní provokatér.
Jak pro koho. Pro ty z Horní Dolní šly události možná bokem. Vy jste nestál proti hlavni samopalu, nešel proti tanku.
A proč bych šel a bránil se? Oni věděli, do čeho jdou. Bránit nás před západní demokracií.
To už je přes míru. Co to tady plácáš, hňupe? Soudruhu?
Soudruh zrudnul jak ruská vlajka a chystal se k útoku. Bryskně se do nebezpečné situace zapojil jiný cestující. S nápadem. Střihni si kozáčka a uklidníš se.
Výzva soudruha oslovila. Netrvalo dlouho a obsadil středový prostor autobusu a vystřihnul bezchybného kozáčka. Ostatní, v zapomenutí politických rozdílů, se nechali strhnout, tleskali a skandovali do rytmu.
Znejistělý řidič autobusu znejistěl totálně. Začalo pršet a clony deště zatměly výhled. Bloudění bylo na místě. Rozdováděný dav cestujících nevěděl nic o změně počasí. Prostě dováděl. Po několikaleté pandemické pauze bylo osazenstvo autobusu vyhladovělé po uvolnění. A tak se řádilo. Dvě třetiny se zapojily aktivně, třetina fandila. V nastalé euforii chtěl dav strhnout i řidiče.
Na čí straně jste, pane řidiči?
Já se nevyjadřuju, já právě teď bloudím.
Jak bloudím? To má být výmluva? Máte snad ve svých názorech nepořádek? Sem s ním, my ho pomůžeme uklidit.
Nevím, kde jsem.
Jako na čí straně?
Nevím, na jakou stranu se dát.
Nejste na váhání už trochu starej?
Na to, že nevíte kudy kam, není nikdo dost starý.
Rámusilo se spolu s motorem. Nebyla moc šance do vzniklé slovní přestřelky vstoupit a trasu, kudy jet, upřesnit. Jízda prodlévala. Po autobuse bylo málem vyhlášeno celostátní pátrání, zpoždění se průběžně aktualizovalo. Až daleko za Turnovem bylo jasné, že cesta zpátky hned tak nepovede. Konečně počasí vzalo zážitkový autobus na milost a rozjasnilo se.
Mám propocený triko, jedu tudy poprvé, přiznal nešťastný řidič a přispěl tak k happy-endu.
Pasažéři se překotně hrnuli s pomocí. My vám budeme říkat, kudy pojedete, jo?
Během jízdy znepřátelený dav cestujících se i přes rozdílné politické názory semkl, jak to snad jen Češi dokážou, v jeden celek. S ochotou pomáhat do roztrhání těla.
