(Ne)všímavost

Krásně vydařený letní den, pohoda, zdá se. Vzápětí se děj pootočí a vyjde najevo, že zdání klame. Je to den výrazně dynamický. Pátek, konec pracovního týdne, taky nákupní den.

Stařenka obdařená nákupem klopýtavě stoupá po strmém schodišti na autobus. Spíš se o to snaží. Vozík má sice na kolečkách, ale ta cestu před ní neulehčí. Stáří už jí dávno ubralo sílu, na to ale nehledí. Jejím přáním je vidět svoje děti a pohostit je, aby za ní zase přijely.

Dvě rozdováděné dívenky se snaží pomoct, každá z jedné strany zápasí s vozíkem. Nakonec ani mládí tu tíhu nezvládá. Po marném úsilí to vzdají a nechají ženu svému osudu. Potkávají ji další lidé spěchající po schodech nahoru a dolů. Vidí zápolící stařenku? Nevidí? Nechtějí vidět?

Přece se nebudeme zdržovat, tahá žena za ruku muže, který už už sahá po vozíku. Vona si to vytáhne, má na to čas, nikam nespěchá, hučí do něho. Muž ruku poslušně stáhne. Stařenka stále stojí mezi prvním a druhým schodem a ztrápeně klopí hlavu. Další lidé nevšímavě proudí kolem ní. Všichni s neblahou vlastností dneška. Lhostejností. Až najednou se objeví ti dva. Pro babičku andělé v lidské podobě, jak se ukáže. Nejdřív ale dojde k seznámení.

Co to v té tašce vláčíte, babi? Přijdou děti, tak pro ně. A to vás nechají takhle ve štychu? Mají toho sami dost, chodí do práce, nemají čas. Podrž mi pizzu, říká jeden z mladíků druhému. Vynese vozík po schodišti nahoru. To pro vás není, babi, komentuje napůl schvácený muž. A kam jedete? Jdu na autobus, mám to tři stanice. S tímhle zavazadlem a v tom horku?

Mladíci se krátce domluví. Zavoláme vám taxi, babi. Ježíšmarjá, to nedělejte, chlapci, nemám na to peníze, všechny jsem je v krámě utratila. Placení nechte na nás, spiklenecky na ni mrknou. Stařenka je z té zprávy celá nesvá.

Mladíci ženu naložili do taxíku, zaplatili a zamávali. Stařenka je po celou dobu jak Alenka v říši divů ze setkání s mladíky, kteří nezapomněli, že i na ně v budoucnu čeká stáří. Nevšední všímavost…