Dělat práci, pro kterou mám vlohy a která mě baví

V bohaté agendě Evropské unie velmi často řešíme témata, která jsou pochopitelná a jasná "zdravým selským rozumem". Bůhvíproč, snad aby vypadala atraktivněji a důležitěji, jsou projednávána pod poněkud vzletnými názvy.   

To platí i pro jeden z největších dlouhodobých problémů snad všech pracovních trhů na světě, ten evropský nevyjímaje. Problému, který zde existuje bez ohledu na období ekonomické konjunktury či recese, kdy se snad jen více zviditelní, a o kterém i ten nejlépe fungující trh práce nemůže s jistotou tvrdit, že se mu jej podařilo vyřešit. 

Jak problematiku schovanou pod název Matching Skills and Jobs srozumitelně popsat? Představme si, že by každý mohl ve své práci dělat to, k čemu má vlohy a přirozené předpoklady. Na základě svých vloh by byl v daném oboru formálně vzdělán a mohl je dále rozvíjet. Je-li vzdělání navázáno na přirozený talent a schopnosti, lze předpokládat, že člověka bude jeho práce bavit, a pak bude spíše sám spontánně než z donucení usilovat o to, aby v ní vynikl, bude se nadále vzdělávat, aby ve zdravé konkurenci s ostatními obstál. Toto je jakýsi ideální scénář, jehož završení je dáno "maličkostí" – potřebujeme, aby po takovémto druhu práce a pracovní náplně byla i odpovídající poptávka, a to nejlépe v teritoriu, kde dotyčný bydlí či bydlet hodlá. Tato "značka ideál" bohužel v praxi a na reálném pracovním trhu doznává naplnění v nejlepším případě tak ve 20 procentech případů; ve zbylých 80 procentech však pracovní trhy v nejširším pojetí selhávají, což znamená to, že nejsou s to naplnit a využít lidský potenciál, který se jim nabízí.

Problém začíná již v nejranější fázi vzdělávacího cyklu a táhne se celým jeho pokračováním a následně se na něj nabalují další součásti - přístup a zázemí rodiny, parametry sociální politiky, aktivita a snaha zaměstnavatelů, právní systém, možnosti migrace a jistě bychom našli řadu dalších. Každopádně jeho existence znamená zjevný projev tržního selhání, se kterým si trh zjevně sám neporadí. Nezbývá než hledat vhodně zvolené nástroje hospodářské a vzdělávací politiky.

V čem spočívají nejvýraznější projevy tohoto neradostného stavu?

1. Nikdo není schopen včas a dobře identifikovat schopnost dítěte či dospívajícího člověka a ten je v době, kdy se "láme led", vržen do oboru, ke kterému nemá odpovídající předpoklady.

2. Ono vyjetí po špatné koleji není zavčasu odhaleno a vzdělávací systém pokračuje zcela nesprávným směrem způsobem, který se neprotíná s talentem a předpoklady žáka či studenta.

3. Ani po ukončení formálního vzdělání nedochází k nápravě, i když je to stále ještě možné. Byť už to začíná být celospolečensky nákladné, přesto se řada lidí, kteří jsou vzděláni v jednom oboru, dokáže velmi dobře prosadit v oboru zcela jiném i bez formálního vzdělání.

4. Klec se však obvykle uzavře, resp. její opuštění se stává složitým a nákladným ve chvíli, kdy člověk nastoupí do zaměstnání. Existují tři možná vyústění: buď se skřípěním zubů v této profesi vytrvá, ale nikdy jej nenaplní, nebude jej bavit a bude to "pouze" nástroj na vydělávání peněz k zajištění obživy (a podle toho ta práce též bude vypadat). Nebo záhy svoji pozici změní a započne kariéru stylem pokus - omyl, nikde dlouho nevydrží. Stane se notorickým fluktuantem a svým pracovním životem se též doslova protluče a protrápí. A ta nejhorší verze je ta, že zaměstnavatel shledá, že takto to tedy nejde a přeřadí dotyčného na pozici zcela nekvalifikovanou či jej propustí vůbec a odkáže jej do "péče" úřadu práce.

Řešení tohoto problému, který v EU nabyl masových rozměrů, má napomoci iniciativa Matching Skills nad Jobs, tedy zajištění odpovídajícího souladu mezi schopnostmi a pracovním místem. Je to velmi záslužná aktivita, jejíž rámec by měl rezonovat na všech trzích práce v EU, zejména pak paradoxně tam, kde panuje relativní klid. Protože v jižní části Evropy, kde na jedno volné místo jsou stovky až tisíce uchazečů, řeší v současnosti už jiné starosti.

EU se snaží vytvořit systém, který by měl schopnost velmi detailně předjímat profil profesí, o které bude v budoucím časovém horizontu zájem. Pojmout roli celoživotního vzdělávání coby samozřejmosti pro ty, kteří chtějí být pracovně spokojeni a naplněni; výrazně posílit komunikaci mezi vzdělávacím systémem a praxí a současně posílit nyní mimořádně nízkou pracovní mobilitu mezi členskými státy. A k tomu všemu využít a podnítit podnikatelského ducha zvláště mladých Evropanů a využít možností moderních informačních technologií, které skvěle ovládají.

Projekt Matching Skills nad Jobs považuji za dobrý počin, který by měl přinášet dlouhodobé ovoce. Nepřeji si nic menšího, než že bude viditelně více Evropanů jejich práce přirozeným způsobem bavit a naplňovat ku prospěchu evropské ekonomické prosperity.