Ta politika je ale svinstvo, uplivl by se jistě dnes průměrný Čech nad titulky českých deníků. A nutno říct, že by měl asi pravdu. Člověk nemusí být zrovna investiční guru, aby viděl, že dění v tuzemsku ovládají více než ekonomické, finanční a technické argumenty pocity, přání a záměry politiků. Není to sice převratná či objevná záležitost, ale v dnešní, jak je nyní "in" říkat, turbulentní době, jsou právě ta přání, záměry a pocity více vidět. Zvláště na kapitálových trzích. Ty totiž jakoby schválně dávají všem zmíněným záležitostem přednost. Anebo je to jen možná více vidět.
Buď, jak buď, politika je hybatelem dnešního dění. Ale nejen v tuzemsku. Jenže zatímco v ČR jedni chtějí nové volby, druzí zase zachování status quo a třetí ještě nemají zcela jasno, co by vlastně chtít měli, investice na nic nečekají. A v tom je možná náš největší problém. Ani v krizi, ani v dobrých časech, totiž neumějí Češi táhnout za jeden provaz. Prostě tak, aby jejich investice nepadaly jak ovoce ze stromu. Veřejnost se ohání politickými frázemi o zemi, kde je prý spálených míst více než je zdrávo, politická opozice zase tím, že "to" bude dělat všechno lépe a jinak. Nikdo zatím sice neví jak, ale určitě lépe. Ach jo. A všichni jsou z toho jen unaveni a v analytických materiálech se místo pro komentář o tom, jak politika ovlivní invetice, stále jen zvětšuje. Pak třeba zapadnou velmi rychle zprávy o tom, že celková důvěra v domácí ekonomiku mírně stoupá, viz. Ano, jedna vlaštovka jaro nedělá, ale mám někdy pocit, že ani hejno vlaštovek v domácích poměrech nedělá nic.
A samotná politika? Těm, co se nelíbí stávající poměry, už jen náznaky toho, co se chystá a připravuje, snad musí vhánět vrásky do čel. A tak zatímco ekonomové a analytici volí stále častěji diplomatičtější výrazy o tom, že se uvidí, co přijde, politologové neváhají. Politická garnitura, která se díky prezidentovi ČR dere k moci, má totiž v rukách pověstnou plácačku, která zabije několik much jednou radnou. S dovětkem o tom, že se hraje o pěkné sumy v řádech miliard korun. Média totiž hovoří už otevřeně o tom, že jmenováním úřednické vlády posvětí miliardový tendr na Temelín, projde Zemanem navržený scénář volby politických reprezentantů o jejichž ekonomických cílech není veřejnosti dosud známá ani řádka a ve hře jsou prý i další záležitosti.
Investoři, kteří se tak někdy mračí kvůli tomu, že šéf Evropské centrální banky Mario Draghi či předseda Federálního rezervního systému (Fed) Ben Bernanke si někdy nedělají násilí se svými prohlášeními veřejnosti, musí být proto trochu vyvedeni z míry. Doufejme proto, že ani poslední aktivity na politickém kolbišti moc cenám investičních titulů (akcie) neublíží. Nebo stačí, když koruna vůči euru a dolaru moc nezdraží. Ať jsou aspoň ty letošní dovolené k zapamatováníhodné.
