Italská vláda prý připravuje plán, jak snížit rekordní nezaměstnanost mladých lidí. Za pomoci peněz z Evropské unie, škarohlídovi se chce říct, no jak jina, plánuje vytvořit 100 000 pracovních míst. Agenturní zprávy říkají, že italský ministr práce Enrico Giovannini chce v zemi zavést sérii opatření, mimo jiné daňové úlevy pro firmy, který by stály až 12 miliard eur (asi 312 miliard Kč). Jejich cílem je snížit nezaměstnanost mladých o osm procent.
Nezaměstnanost mladých lidí je v Evropské unii vážný problém. Jenže lidé už si, tak nějak zvykli, že se o tomto problému hodně mluví, ale méně koná. A zase - škarohlídi by opět jistě řekli, že je to typické. Ve skutečnosti ovšem země EU spíše stále hledají nějaký účinný recept, jak počty lidí bez práce v EU snížit. Nedaří se to. Staré lidi už zřejmě čelo EU hodilo přes palubu, tak by se dalo přeložit škarohlídským pohledem to, že o nezaměstnanosti lidí, starších 50 let se nejen v médiích, ale i analýzách z dílny bruselské centrály, mluví podstatně méně. Neznamená to ale, že by byl problém o to menší.
Faktem ale může být to, že EU vychází z prozaické myšlenky: generace mladých lidí, která si odvykne pracovat, podnikat či starat se sama o sebe, skýtá nejen politicky hodně nebezpečí. Může na stáří třeba volit nějaké ty extrémy, ať už levicové, či pravicové. A co pak? Jenže problém je to stále více ekonomický a finanční. Jen v Itálii je nyní bez práce 38 procent lidí mladších 24 let. Vláda premiéra Enrika Letty chce plán boje s nezaměstnaností sice doladit do června a pak ho projednat na summitu EU, ale už teď domácí média chrlí nejrůznější statistiky, kolik podpora lidí bez práce může stát a stojí. A ta čísla nejsou vskutku malá. A to jde jen o Itálii. Španělsko, Řecko a další země, potlučené nejrůznějšími krizemi, to s nezaměstnaností mladých také nemají nikterak lehké.
Otázka stojí tak, co se má stát, aby bylo lépe. Ideální kombinací by jistě mohlo být propojení vlastních nápadů, peněz a aktivit s těmi "centrálními". Jenže z Bruselu by peněz mělo na podporu práce s nezaměstnaností jít minimum. Proč? Protože jsou to zkrátka peníze, které po odeznění podpůrných vln budou chybět. Známe to přece z "případu" šrotovného. Jistě, nejde o výrobu aut, ale o lidi, jenže i státní podpora nákupu aut odezněla, když peníze státu došly. A pak stejně musely začít fungovat ekonomické procesy. Není proto vůbec na škodu, když v samotné Itálii se otevřeně mluví o tom, že veřejná správa poskytne daňové úlevy firmám, které zaměstnají mladé lidi. Jistě, kritici už říkají, že to je přece taky forma šrotovného. Zkušenosti ale ukazují, že cílená podpora může přinést mnohem větší efekty, než jen slepé vydávání peněz na nákupy. Ve hře jsou navíc i další nápady Italů, které nemusejí být, při dobré realizaci, vůbec k zahození. A nežijme v omylu.
Statistiky nezaměstnanosti mezi mladými v Evropě totiž ukazují, že nezaměstnanost je v této věkové kategorii nejvyšší za desítky let. A i když chce EU mezi lety 2014 až 2020 uvolnit až šest miliard eur (téměř 156 miliard Kč) na pomoc regionům s více než 25procentní nezaměstnaností mladých, nemá to být jediný nebo ojedinělý záchranný maják. Jenže to si hodně veřejných správ nechce a neumí připustit. A ti, kteří myslí, že v tuzemsku je situace lepší, nechť radějí dál odpočívají spánkem spravedlivým. Stačí se v českých firmách zeptat, jaké lidi zaměstnávají.
