Chceme pracovat! A nebo radši ne?

Počet nezaměstnaných mladých lidí (ve věku mezi 15 a 24) na celém světě nemá obdoby. Aby toho nebylo málo, počet nezaměstnaných neustále roste. Mezinárodní organizace práce uvedla, existuje třikrát větší pravděpodobnost, že zůstanou nezaměstnáni mladí lidé, než lidé dospělí. V současné době hledá práci takřka 75 milionů mladých lidí po celém světě a nevypadá to, že by se měla v nejbližší době situace nějak zlepšit.   

Potenciální důsledky tohoto jevu jsou hluboké: nejenže nezaměstnanost má především destruktivní a dlouhodobý dopad na mladé lidi jako jednotlivce, ale je to i všudypřítomný společenský problém. Předchozí výzkumy ukázaly na silnou souvislost mezi současným zaměstnáním a zaměstnáním v budoucnosti. Poměrně velká část mladých lidí, kteří byli a budou ovlivnění recesí v podobě dlouhodobé nezaměstnanosti má velkou šanci, že bude v pozdějším životě čelit rizikům nízkého příjmu, chudoby a deprese. V důsledku stresu a deprese pak přichází zhrošený zdravotní stav do budoucna, což by opět mohlo snížit šance těchto lidí na perspektivní budoucí zaměstnání, nebo zaměstnání vůbec. Takže to vypadá na pěkně začarovaný kruh. A to nepočítám nárůst kriminality, který je s nízkou zaměstnaností bezprostředně spojen. Při pohledu do budoucna je třeba se také zamyslet nad tím, jaké dopady bude mít nezaměstnanost mladých lidí na naší schopnost financovat veřejný důchod a další systémy sociálních dávek. Se starnoucí populací po celém světě bude i méně pracovníků, kteří budou do těchto systémů přispívat, díky čemuž vznikne tlak na veřejné finance po celém světě. 
 
Problém je to tedy závažný. A přesto existují lidé, kteří práci nehledají a ani hledat nechtějí. Například v naší republice podle dubnových údajů evropského statistického úřadu Eurostat celá desetina mladých Čechů práci nehledá a devět procent ji ani hledat nechce. Tento názor sdílejí i firmy, které tvrdí, že mladí lidé jsou rozmazlení a nejsou ochotní začít od píky a postupně se vypracovat. Jedni by za práci dali cokoliv a druzí by zkrátka udělali cokoliv, aby se ji vyhnuli. Strategií, jak zaměstnat ty, kteří pracovat chtějí, je mnoho. Kolik je ovšem strategií, jak zaměstnat ty, kteří pracovat nechtějí? 
 
Odkud pramení tento trend? Jsou to snad média, která na dnešní mládež útočí ze všech stran s obrazem dokonalého života, v němž je práce až na posledním místě? A nebo se na tom podílejí rodiče, kteří v důsledku nedostatku času zahrnuji své potomky lehce dosažitelnými penězi, které je v tomto trendu podporují? Nebo je to stát, který dnešní mládež nemotivuje k vytváření budoucí přidané hodnoty či beznaděj, která mladé lidi demotivuje k jakékoliv další snaze?