Alkohol je v tuzemsku pořád smutný příběh. Ale ne kvůli zdraví

Je to smutný příběh. Téměř rok po vypuknutí methanolové aféry v tuzemsku, nemají úřady České republiky pořád stoprocentně jasno, jak v prodeji alkoholu dál. Černý trh s něčím, co se sice nazývá alkohol, ale ve skutečnosti je to smrtící jed, prý kvete a úřady ne a ne zabránit nárůstu nekontrolovaného prodávání dryjáků. Tvrdí to alespoň zástupci Unie výrobců a dovozců lihovin ČR. Není pak divu, že si úředníci sami nabíhají na komentáře lidí, kteří viditelnou nečinnost státu z gruntu odsuzují. "Víc jak 40 mrtvých, rok pryč a je pořád klid po pěšině. Byl už někdo odsouzen? Byl někomu zabaven majetek na vyplácení odškodnění pozůstalým po mrtvých v methanolové aféře? Ptají se diskutující na internetových fórech. A skutečně účinná odpověď zatím nikde. A to i přes ujišťování odpovědných ministrů a představitelů, nemá český stát zřejmě situaci stále pod kontrolou. Nebýt toho, že methanol v laciných lahvích, určených ke konzumaci zabíjí, průměrný Čech by nad tím vším možná mávl rukou. "No jo, zase nějakej bordel, tak ať si ty patoky nekupujou...," zazněla by zřejmě nějaká podobná hláška.

Věc má ale i své ekonomické a finanční zákoutí. Proč českým úřadům nevadí, že tratí stovky milionů kvůli špatně nastaveným pravidlům? Proč stát neposlouchá argumenty o tom, že efektivní opatření, jak zabránit ztrátám doslova na většině sledovaných alkoholových "front" může být podle Unie výrobců a dovozců lihovin třeba zákaz prodeje alkoholu ve velkoobjemových baleních? Proč se úředníci bojí zvýšit sankce při porušení živnostenského zákona a snížit maximální objem spotřebitelského balení lihovin ze současných šesti na jeden litr? Takových otázek by se jistě, a to nejen pro obor výroby alkoholu, našlo v Česku mnohem víc. Člověk má pocit, co pocit, chce křičet: "Sakra, tak hejbejte zadkem vy lenivci lenivý, než bude zase zle!" Márné jsou petice, marná jsou fóra. Co ale vlastně dál?

V tuzemsku jsme si zvykli, že žádná aféra nekončí "dobře". Policie něco vyšetří, soudy něco rozhodnou, jenže nejvyšší soudní instance vzkáží zúčastněným a veřejnosti úplně něco jiného. Zase smutný příběh. Bez ohledu na ekonomické, politické, finanční a já nevím ještě jaké pozadí, v Česku si prostě neumíme řešit vlastní záležitosti. S humbukem zavíráme dva, tři poslance za zlodějiny, ale mezitím nám utečou mnohem větší darebáci. Máme na soudech, ve vládě, v opozici opravdu jen slabochy, kteří jen dokáží na oko prskat, nadávat, řvát a urážet protivníka, protože se chtějí dostat k moci? Asi ano, protože když dojde na lámání chleba (rozumějte skutečný skutek), tak dávají všichni ruce pryč. A pak nezbývá než říct: "Škoda, že postupy, které fungují okolo hranic České republiky, alespoň co se týká zacházení s výrobci alkholu, třeba povinné označování balení větších než 0,06 litru kontrolní páskou, povinost složit minimální kauci pro distributory alkoholu, či zveřejňování stavu sankcí a výroby ve firmách a další, v tuzemsku nejsou.

A to jsem ještě nemluvila o tom, že oficiální výrobci a dovozci lihovin v České republice se cítí ukřivděni oprávněně. Platí totiž, že ve většině západních zemí je obor výrobců a dovozců lihovin a nápojů brán jako velmi důležitý potravinářský segment. Klíčový pro ekonomiku. Sledují se totiž nejen pohyby cen (inflace) v tomto segmentu, které mohou naznačovat leccos, ale i poptávka a spotřeba. Jistě, alkohol je metla lidstva, ale zametat se musí. Upozorňuju, že nevybízím k nadměrné spotřebě alkoholických nápojů, jen chci mít jistotu, že když si někde dám drink s přáteli, nic zlého se nám po vypití několika panáků nestane. Smutné totiž také je, že kvůli neschopnosti úřadů zatím většina českých velkých i malých likérek za letošní více než tři měsíce nehlásí oživení prodejů. V prvních třech měsících letošního roku poklesl odbyt lihovin meziročně o zhruba osm procent.