Stav knihobudek v Čechách

Fenomén knihobudek ve stávající /kulturní/ krizi je zajímavým z mnoha důvodů. Stav nejen knižní kultury po pandemii se relativně vrátil k normálu, ten trend je však pouze zdánlivý. Zatímco oficiální knižní trh stagnuje vlivem    

vysokých cen a inflace, druhá kultura i pomocí knihobudek vzkvétá.  

Nejedná se však o psané slovo či časopisy, můžeme zde najít noty anebo stolní hry. V těchto zařízeních lze sehnat občas opravdové skvosty, knihy, které již třeba jen tak nevyjdou, nikdy nevyjdou, či svazky, které děti často potřebují jako doporučenou literaturu, ale viděla jsem třeba i učebnice cizích jazyků.

Také komiksy anebo dobrodružnou literaturu může člověk v budkách sehnat, víceméně je vždy ovšem překvapením, které poklady na něho čekají.

Někdy je k vidění celá knihovna z normalizace, té se většina čtenářů zasměje, co vše bylo za sosáče možné, zde mne napadá asociace cvičení žen z JZD Troškovy trilogie, jak tam ženy cvičí s Leninem a Marxem na hlavě vzpřímenou chůzi.

Také vzácné knihy jsou zde k vidění- třeba Ucho anebo knihy ze samizdatu a dříve zakázaných edic, tedy knihy bez cenzury a autocenzury.  

Každé kulturní město se o existenci knihobudky zajímá, někde je jich více, jinde není zatím žádná. O mnohé se starají přímo základní i jiné školy anebo některé organizace, třeba v Hořicích a Miletíně.

Rozhodně taková budka je kulturním přínosem a dnes již opravdovým ukazatelem kulturnosti místa, kde je umístěna. Mnoho jich máme i na vsích, třeba v Bílé Třemešné je bezvadná, našla jsem tam v době kovidu, kdy byla jakákoliv kultura zapovězená,cviky pro budoucí maminky. 

V Jilemnici jsem pozorovala studenty, kteří prováděli průzkum knihobudky, vypisovali si složení žánru- nejprve knihy vytřídili na hromádky, poté je opatrně vrátili.

Ve společnosti zatím převládá zájem o tisk anebo o nové tituly. Některé knihy se dokonce pálí- Polsko předloni, Kanada nyní... 

Tak jako se posunují významy slov, posunula se výrazně i čtenářská gramotnost, směrem k nule, lidé čtou více méně novinové příspěvky Hromu nebo jak se ten paparazzi plátek jmenuje,  mnozí si vystačí dokonce s nápisem u regálu až sahnou nakonec vedle pro chipsy.

Ještě bych chtěla apelovat na záchranu knih z devadesátých let, protože zatímco komsomolskáé reálně socialistické relikvie a očividné bludy stojí i v antikvariátu v rozmezí mezi 300- 400 kč, knihy ze zakázaných edic koupíte dnes od 5 kč do 30 kč. Takže je namístě knihy skoupit a uschovat na lepší časy anebo je prostě nakrásně najít v knihobudce.

Navštěvujme proto hojně a často s chutí knihobudky, jsou nynějšími opravdovými majáky kultury v dnešní, doufejme již postcovidové době !