Sonáta pro žirafy...

Děda s dětmi pozoroval, jak drobné mince přistávají ve výběhu krokodýlů a poučoval, že tohle se opravdu nedělá. Vlastně měl co dělat, aby po klukovi neskočil. Pokračovali do galerie Zdeňka Buriana, kde se více rozhovořil... 

"Víš, tady v těch plátnech není jen minulost, podívej, je tady přítomnost, člověk dnešního typu, a tady ukázal, tady máš vlastně odpověď na všechno." Čekal, jak to na děti zapůsobí. Obraz, sugestivně působící trochu připomínal hlavní postavu z filmu Terminátor. Plátno se nazývalo: "Návrat ke žhavotekutému stavu" Člověk- půli stroj... "Můj jmenovec tím chtěl vlastně říct, že jak si člověk podrobil planetu a tím pádem je zodpovědný, co s ní bude dál. Hlavně přírodě a fauně lecos dlužíme.

"Josef tím, že do Zoo přivezl exotická zvířata, zachránil jejich chovy, vlastně to byla Noemova-Vágnerova archa!" 

Děti jely na prázdniny k babičce a hrály si na schovávanou. Nad dveřmi domu stál vyřezávaný nápis, jeho dílo: "Vůl je nebezpečný zpředu, kůň vzadu a blbec ze všech stran!" Prarodiče to neviděli rádi, to dětské šmejdění po hospodářském objektu, protože plašily ovce a kozy, ale měli plno práce, a tak projednou...Petr se schoval do kůlny a najednou volá: "Pote sem, já něco našel!" Vzrušený táhl všechny do boudy. Bylo tam přibité jakési plátno, spíš něco jako kůže z krávy, ale hodně divné krávy, navíc obří krávy!

Kůže se na místě ocitla roku 1975, kdy děda, tehdy ošetřovatel u žiraf prožil těžký otřes. Jednalo se o tajný doličný důkaz, že odstřelené žirafy rotschildovy nebyly nakaženy slintavkou." Kdyby výsledky byly zmanipulovaný, to víš, za komančů!" Poučoval rodinu.  Vlastně by to byl velký risk, přivézt kožku na ovčí a kozí zemědělskou usedlost uprostřed lesů, ale zase, jak se to vezme. Věřil, že zvířata byla naprosto zdráva a napjaté drama že bylo způsobeno zlovůlí několika neinformovaných komunistických mocnářů..."Soudruzi musejí být šílení!" Napadlo otce.

"Žiraf bylo dvacetsedm, měli jsme je pojmenovaný, největší šestimetrový se jmenoval Jánošík. Ani jedna před střelbou nepošla. Největší a nejkrásnější stádo v Evropě...""

Z ohrady nechtěli s Jiřím tenkrát za žádnou cenu vylézt, ba oba popadli vidle a nenechali muže vstoupit dovnitř. "Ale soudruzi, co blbnete, ty mrchy maj slintavku!" Obořil se na ně autoritativně ozbrojený papaláš a jeho poskoci se s puškami cpali dovnitř. Antonín s Jiřím vidle výhružně namířili proti hrozivým příchozím. Nebylo jim to ale nic platné, svázali je lany do kozelce a odtáhli pryč. Jediné, co potlučení vnímali, byla nekonečná střelba a ryk, sténání.  

"Vlastně je tragické, že jsem myslel, že to mohl Pepa dopustit, měl jsem nějak dojem, že to ani nemůže být pravda, ale nepustili ho ani do Zoo, byl to snad můj nejhorší den v životě..." "Vlastně nechybělo málo a zabili by i nás, ale v ten moment jsem nevnímal nic jiného, než obrovskou bezmoc! "

"Vágner mne seznámil i se Zdeňkem Burianem, ukážu Ti doma moji korespondenci. Pozval ho do vily a napadlo ho, že by třebas mohl namaloval prehistorický cyklus, nejdříve nechtěl, ale pak svolil."

"Tu kůži tady nechte pověšenou, at´ se na to nikdy nezapomene a co my víme, člověk nikdy neví! "